Slovníček pojmů
Slovníček základních pojmů k problematice nízkého a středního lesa. Přidávat a definovat nové pojmy mohou pouze registrovaní (přihlášení) uživatelé na tomto serveru.
K zobrazení položek slovníku můžete použít vyhledávání.

začíná na obsahuje přesný výraz

Přidat výraz

Všechno | C | D | E | H | K | L | N | O | P | R | T | V


Všechno
Ve slovníku existuje 55 položek.
Strany: 1
Výraz Definice
cíl obnovní
Autor: J. Kadavý

Předpokládané zastoupení dřevin v období dokončené obnovy.

 
cíl porostní
Autor: J. Kadavý
Předpokládané zastoupení dřevin dospělého porostu v období těsně před začátkem jeho obnovy.
 
doba obnovní
Autor: J. Kadavý
Období od prvního do posledního zásahu do porostu vedeného za účelem jeho obnovy.
 
doba převodní
Autor: J. Kadavý
období od prvních zásahů, směřujících ke změně tvaru lesa, až do doby, kdy porost získá charakter zamýšleného cílového tvaru lesa
 
doba těžby
Autor: V. Hurt
Nejvhodnější doba těžby pro nízký a střední les je na jaře. Doba těžby je závislá na sortimentu, který je těžen. V případě těžby cennějších výřezů je doporučováno těžit na podzim, dřevo je vyzrálejší a neobsahuje velké množství mízy. Pro olšové pařeziny založené na neúnosných půdách je možno doporučit těžbu zimní. Například těžba lýka u lípy byla v pařezinách povolena po celý rok. Naopak u dubu byla doporučována těžba tříslové kůry při rašení nebo těsně po něm.
 
dorostky
Autor: V. Hurt
Budoucí výstavky generativního původu ve věku nižším než je doba obmýtí. V porostu jsou obvykle značeny jedním pruhem.
 
etáž
Autor: V. Hurt
Etáž porostní je jedním ze tří znaků vertikální porostní výstavby a znamená uspořádání stromů do jednoho nebo více dílčích souborů, které mají výrazný vzájemný výškový odstup. V mírném pásu může mít les až čtyři, v tropickém lese i šest etáží, které se vzájemně překrývají nebo prostupují. Etážovitost je způsobena buď „nestejnověkostí“ nebo rozdílnou růstovou dynamikou dřevin ve smíšeném porostu nebo rozdílným původem etáží (střední, resp. sdružený les) - (Tesař a kol. 1996).
 
hospodaření osečné
Autor: V. Hurt
Jedná se o dříve často využívaný způsob získávání klestu pro zimní píci domácích zvířat, kde byly odstraňovány větve z nízko nasazené koruny. (Srovnej: za pařezinu je podle Konšela (1931) možno označovat pouze porost stínaný blízko u oddenku...)
 
hospodaření vrškové
Autor: V. Hurt
Bylo a je omezeno na tzv. hlavové vrby resp. vrbovny nebo prutníky. (Srovnej: za pařezinu je podle Konšela (1931) možno označovat pouze porost stínaný blízko u oddenku...)
 
hřížení
Autor: V. Hurt
Neboli obnova pomocí kořenících větví. Jedná se o jednu z možností vegetativního rozmnožování rostlin. Jedná se o samostatné jedince vzniklé zakořeněním větve. Tato schopnost byla popsána především v horských polohách u smrku, borovice kleče a buku. Okrajově ji lze najít i u vrby, borovice blatky.
 
kvalita dříví lesa nízkého
Autor: V. Hurt
Těžené dřevo má výrazně horší jakost než v lese vysokém. Je sukaté, ve spodní části kmene zakřivené a má i horší technické vlastnosti. Celková produkce vitálního dobře pěstovaného výmladkového lesa se vyrovná produkci semenného lesa, hodnotový přírůst je však podstatně nižší.
 
les nízký
Autor: V. Hurt
Hospodářský tvar lesa nízkého je historicky velmi starý a byl založen převážně na vegetativní obnově. V minulosti kryl zejména potřebu palivového dříví. Pro technologickou jednoduchost byl často spojován se soukromým vlastnictvím lesů malé výměry. Se změnou hospodářského zaměření les nízký (resp. výmladkový) ztratil mnoho ze svého opodstatnění a byl převáděn na les vysoký (vysokokmenný). Podle současného názvosloví (Tesař a kol. 1996) lze za les nízký (resp. v širším smyslu pařezinu, les výmladkový) pokládat takový hospodářský tvar lesa založený - výlučně - na systematicky opakované převážně vegetativní obnově pařezovými, popř. i kořenovými výmladky. S ohledem na zkušenosti uváděné dalšími autory je nutno, aby určitá část jedinců pocházela z generativní obnovy. Pokud by tomu tak nebylo, docházelo by k degeneraci porostu lesa nízkého. Nízký les je hospodářský tvar lesa, který je velmi vzdálený přírodnímu vývoji lesního ekosystému, kde často opakované a téměř úplné odnímání biomasy zasahuje do látkového koloběhu (Tesař a kol. 1996, Kolektiv 1994).
Komentáře: Poslední větu považuji za příliš zobecňující, neboť jsou přece známa stanoviště, kde se nízký les vyvíjí zcela samostatně a hraje nevýznamnou roli i z pohledu ostatních funkcí lesa (např. ochranné lesy na příkrých svazích...). J. Kadavý
 
les nízký - výchova
Autor: V. Hurt
Výchova se v pařezinách provádí zřídka a jen v případech, kdy je nutno upravit hustotu a kvalitu budoucích sortimentů. Nanejvýš se provádí seč plecí, při níž jsou odstraňovány nevhodné dřeviny (keře) nebo dřeviny, které jsou v mladém věku upotřebitelnější (např. dříve líska na obruče aj.) - (Konšel 1931, Polanský 1956, Vyskot a kol. 1976). Konšel (1931) uvádí ojedinělé pařeziny, kde se hospodařilo výběrným způsobem, při němž se těžily nejsilnější výmladky. Návratná doba v takových porostech činila 4 až 6 let. Tento způsob, se vzhledem ke své šetrnosti k půdě, osvědčil na strmých svazích ve Švýcarsku a Francii.
 
les nízký - zakládání
Autor: V. Hurt
Uskutečňuje se přirozenou generativní a umělou obnovou, nejvíce, ale sadbou. Výběr dřevin závisí na tom jaký cíl chceme v pěstování pařeziny sledovat. K pěstování pařezin se zpravidla používá dvou až tříletých sazenic, které se vysazují ve čtvercovém sponu 1 až 2 m. Sazenice se po druhém roce u oddenku seříznou nebo se vysazují sazenice již krácené. Zde je možno doporučit ošetření řezné rány vhodným netoxickým nátěrem popř. antidesikantem. U těchto sazenic je možno upravit i kořenový systém.
 
les nízký - zaměření
Autor: V. Hurt
Rozlišují se výmladkové lesy tříslové, energetické (palivové), užitkové a prutníky. Využití pařezin nesloužilo výhradně k těžbě palivového dříví. Les nízký byl využíván i k těžbě dubové tříslové kůry a lipového lýka. Ve vinařských oblastech byly pařeziny využívány pro těžbu kůlů do vinic. Pro tyto účely byl využíván hlavně akát a kaštan jedlý. Výmladkový les najde uplatnění i jako les půdoochranný. Jeho zvláštní forma, i když ne v totožném terminologickém a pěstebním pojetí je dnes využívána pod elektrovody.
 
les střední
Autor: V. Hurt
Les střední (sdružený) je víceetážový hospodářský tvar lesa, v němž spodní etáž je tvořena lesem výmladkovým, horní etáž pak různě starým stromovým inventářem semenného původu. Les sdružený vznikal tím, že se při každém mýcení výmladkové etáže v obvyklém obmýtí 30 až 50 let ponechal nebo vysadil určitý počet jedinců semenného původu. Tím vznikaly nad výmladkovou etáží 3 až 4 věkově odstupňované generace výstavků. Ve spodní etáži se pěstují listnaté dřeviny, které mají spolehlivou výmladnost a snášejí stín. V této vrstvě se uplatňují zejména dřeviny snášející stín jako jsou lípy, javory, jilmy, habr. Svoje uplatnění také nacházejí dřeviny vyžadující větší světelný požitek - duby, kaštan, olše a jasan. Horní etáž tvoří hospodářsky hodnotné dřeviny, nejčastěji duby, javory, jilmy, třešeň, modřín, popř. i topoly a bříza (Tesař a kol 1996, Kolektiv 1994).
 
les střední (sdružený) - výběrná forma
Autor: V. Hurt
Tato forma hospodaření uplatňovala principy jednotlivého výběru, kde jsou těženy převážně stromy silnějších dimenzí. Jednalo se zejména o porosty na strmých svazích ve Švýcarsku a Francii (Konšel 1931). V současné době lze některé jeho hospodářské formy a převody na les vysoký najít např. v Německu v oblasti Rýna.
 
les střední - klady a zápory
Autor: V. Hurt
V porovnání s nízkým lesem má les střední některé výhody: vyšší produkce cenných sortimentů, udržuje se úrodnost půdy a je zde i bohatší uplatnění ostatních užitečných funkcí lesů, zejména funkce vodohospodářské a krajinářsko-estetické. Na úrovni stejných stanovišť je celková hmotová produkce přibližně stejná jako v lese vysokokmenném. Zápory lesa středního (sdruženého) oproti lesu vysokému: značný podíl tenkého dříví, který je mimo jiné dán jeho zaměřením na produkci paliva, nižší kvalita výstavků a nerovnoměrná struktura dřeva, kmeny jsou kratší, sbíhavější a sukatější (Konšel 1931, Polanský a kol 1956, Polanský a kol 1966, Vyskot a kol. 1978, Korpeľ a kol. 1991).
 
les střední - obnova
Autor: V. Hurt
Na 1 hektar je vhodné podle okolností ponechat 50 až 100 nových výstavků, které jsme k tomuto účelu vychovávali. Tyto budoucí výstavky se zřetelně označí, ostatní spodní porost se vykácí, přičemž se zachovávají všechna pravidla nutná pro obnovu pařezin. Celkový počet výstavků na 1 ha by neměl přesáhnout 150 až 200 kmenů. S ohledem na stanovištní a klimatické podmínky by se hmota horního porostu v době obmýtí spodního patra měla pohybovat v rozmezí od 120 do 200 m3. Dokonce i na nejlepších stanovištích odborná literatura uvádí, že větší zásoba horního porostu je z hospodářského hlediska škodlivá. Spodní etáž („pařezina“) má funkci výchovnou, krycí, a pro její existenci je důležité zachovávat správný poměr výstavkových tříd. Při čtyřech třídách je možno doporučit následující poměr: 55 % nejmladších výstavků první třídy, druhé třídy 33 %, třetí 12 % a čtvrté 3 %. Pro tři třídy se navrhuje použít tuto strukturu porostu: u nejmladších jedinců 65 %, u druhé třídy 25 %, třetí 10 %. Vzhledem k mortalitě některých dřevin, výskytu vad a chorob není nutné, aby byl ihned zpočátku ve starších třídách dodržen přesný počet stromů.
 
les střední - pěstování
Autor: V. Hurt

Pro výstavkovou část jsou vhodnější hospodářsky hodnotné, slunné dřeviny, které snášejí volné postavení, jsou odolné vůči klimatickým faktorům a mají rychlý růst. Pro tyto účely se v nížinách z listnatých dřevin využívá dub, jasan, javor, topol. Z jehličnatých je možno použít borovici a modřín. V pahorkatinách kromě modřínu a borovice přistupuje i habr. V porostech se jako výstavek nedoporučuje, vzhledem k její krátké produkční době, ponechávat břízu.

 
les střední - typy
Autor: V. Hurt

Les střední s malou zásobou (obr. a), s normální zásobou a bohatou zásobou výstavků (obr. b).

...

Obr. a: Porostní profil středního lesa s nízkou zásobou výstavků (Sulzheim/Rothemberg podle Mayera 1977). Dub, dřevina horní vrstvy se vyznačuje krátkým kmenem a silnými větvemi. Výmladkovou vrstvu tvoří habr a přimíšená lípa, javor babyka a jilm. Počet jedinců horní stromové vrstvy je 36 ks na ha se zásobou 23 m3 (1 – dub, 3 – lípa, 4 – jilm horský) - Korpeľ a kol. 1991, Saniga 2007.

...

Obr. b: Porostní profil produkčně výkonného středního lesa s bohatou zásobou výstavků (Odenwald/Wolfsgarten podle Mayera 1977). Horní stromová vrstva je tvořena dubem (věk 108 až 145 let), spodní etáž tvoří habr a buk (věk 78 let). Zásoba hroubí 278 m3 na ha, z toho 214 m3 tvoří dub (7 – dub, 6 – habr, 5 – buk) - Korpeľ a kol. 1991, Saniga 2007.

 
les střední - výchova
Autor: V. Hurt

Je podobná jako u lesa nízkého, s tím rozdílem, že jsou již dopředu vybíráni jedinci semenného původu, kteří budou časem uvolňováni a budou dorůstat na místa průběžně těžených výstavků. Blíží-li se konec obmýtí je nutné budoucí výstavky 5 let před koncem doby obmýtí uvolnit, aby si přivykly na následné úplné uvolnění. Platí zásada, že budoucí výstavky musí mít zcela volnou korunu, tzn. že je musíme uvolnit odkácením všech stromů v jejich bezprostředním okolí. V některých případech se doporučuje na jaře při těžbě vyřezat vlky, odumřelé, odesychající a příliš dlouhé větve. Souběžně uplatňujeme zdravotní výběr.

 
les střední s bohatou zásobou výstavků
Autor: V. Hurt

Hmota výstavků je nad 200 m3/ha, s maximem až 400 m3/ha. Zde má pařezina význam půdoochranný a zachovává si spíše charakter lesa vysokého.

 
les střední s malou zásobou
Autor: V. Hurt
Hmota výstavků je menší než 100 m3/ha.
 
les střední s normální zásobou
Autor: V. Hurt

Hmota výstavků je od 100 do 200 m3/ha, při obmýtí 10 až 20 let.


Komentáře: Při obmýtí 10 - 20 let? To se jeví jako příliš krátká doba pro definování normálu. J. Kadavý
 
les výmladkový
Autor: V. Hurt
V širším smyslu se jedná o les nízký nebo pařezinu. Polanský (1956) uvádí, že správně je možno za les výmladkový považovat porost obnovený pouze jedinci vegetativního původu.
 
nepravá kmenovina
Autor: V. Hurt
Je porost vzniklý vegetativním způsobem, který se svým vzrůstem i kvalitou podobá dospívajícímu nebo dospělému porostu původu generativního. Kmenovina nepravá vzniká předržením kvalitního výmladkového lesa nad jeho běžné obmýtí (Vacek 1996 ex Tesař a kol. 1996). Jeho tloušťková a výšková struktura, ale není výrazně diferencovaná. Na rozdíl od lesa středního se vyznačuje přibližně stejným věkem.
 
nepravý les střední
Autor: V. Hurt
Vznikl především převodem z nepravé kmenoviny. Stejně jako les střední obsahuje porost (etáž) spodní a porost (etáž) horní. Jeho tloušťková a výšková struktura je výrazně diferencovaná. Na rozdíl od lesa středního se vyznačuje přibližně stejným věkem. Jeho horní etáž je však převážně vegetativního původu, spodní etáž je pak spíše původu generativního (srovnej s lesem středním, resp. sdruženým).
 
obmýtí
Autor: V. Hurt
Obmýtí je produkční doba stanovená na základě produkčních a ekonomických úvah. Liší se podle druhu dřevin, stanovištních podmínek (bonity), tvaru lesa, hospodářského způsobu, původu porostu a dané tržní situace. V užším smyslu doba produkční vyjadřuje dobu potřebnou k vyprodukování daného sortimentu, např. pro produkci smrkových tyčí 2O let, dubových dýhových výřezů až 16O let atd. (Tesař a kol. 1996).
 
obmýtí v lese nízkém
Autor: V. Hurt
Je určeno především optimální výmladností, druhem a výší očekávané produkce a je vázáno i na úrodnost stanoviště. Běžně se pohybuje v rozmezí 5 (vrbové prutníky) až 40 (dub, habr, buk), v některých případech až 60 let (olše).
 
obmýtí výstavků středního lesa
Autor: V. Hurt
Je závislé na obmýtí spodního porostu, protože je jeho násobkem. Růst porostu je samozřejmě větší na živných a bohatých půdách. Naopak na chudých až chudších je pozvolný a nastává rozšiřování koruny, která je oproti bohatším stanovištím nasazena nízko. Proto se na produkčně slabších půdách prodlužujeme obmýtí spodního porostu, aby budoucí výstavky dorůstaly do vyšších výškových tříd a nenastalo vytváření silných spodních větví. Pozitiva má i krátké obmýtí. To lépe udržuje výmladnost spodního porostu a dovoluje častější prohlídku technických parametrů výstavků. Dlouhé obmýtí významně zeslabuje výmladnost pařezů některých dřevin a může docházet k předržení tvarově nevhodných a nezdravých výstavků.
 
obnova v lese středním
Autor: V. Hurt
Obnova v lese středním probíhá vegetativní i generativní cestou. Nejvíce zmlazují výmladky pod clonou než na holině. Obnova se v tomto hospodářském tvaru děje generativně prostřednictvím výstavků a vegetativně pařezovými výmladky (odnožemi), popř. umělým doplněním sazenicemi. To není zpravidla nutné v případě, kdy byly těžba provedena v kratším obmýtí než 40 let (Polanský 1956).
 
pařezina
Autor: V. Hurt
V širším smyslu se jedná o les nízký nebo výmladkový. Polanský (1956) uvádí, že za pařezinu je správně nutno považovat jen porost obnovený pouze jedinci vegetativního původu.
 
pařezina s výstavky
Autor: V. Hurt
Jedná se pak o tzv. výmladkový les s výstavky. Rozdíl mezi ním a lesem středním je ve stejnověkosti výstavkového patra u lesa nízkého. Podle Polanského (1956) je nutno ještě pro lepší využití přírůstu v pařezinách uplatňovat podrostní způsob obnovy, kde je využíváno různé doby zralosti jednotlivých stromů.
 
produktivnost pařezin
Autor: V. Hurt
Je dána již vlastním zaměřením pařeziny. Porovnáváme-li produktivnost pařezin ve srovnání s lesem vysokým (dříve vysokokmenným), je nutno vzít za základ porovnání sortimenty, které jsou získávány při jejich obhospodařování. Je samozřejmé, že pařeziny, které např. poskytují proutí (prutníky), jsou produktivní, jelikož jiné tvary lesa než prutníky výtěž prutů neposkytují (Polanský a kol. 1956). Podobně tak tomu je i u pařezin zaměřených na produkci viničních kůlů, tříslové kůry apod.
 
prutníky
Autor: V. Hurt
Jedná se o porost zaměřený na pěstování proutí k množení vrb nebo ke košíkářským účelům. V případě prutníků se zaměřujeme na produkci proutí pro košíkářské použití. Dříve byly prutníky využívány také k produkci krmné píce nebo pro technické využití (Kolektiv 1960).
 
převod na les nízký nebo střední
Autor: V. Hurt

Nízký a střední les jsou historicky ověřenými a zároveň tradičními hospodářskými tvary lesa. Jejich ústup se dá datovat do období nedostatku užitkového dříví a zároveň rozvoje těžby a počátku využívání fosilních paliv. Vývoj posledních let však ukazuje, že produkce palivového dříví může být životaschopnou alternativou hospodaření, a že hodnotová produkce středního lesa může být srovnatelná s hodnotovou produkcí lesa vysokého i při současném poměru cen sortimentů. Svědčí o tom nejen zahraniční zkušenosti, ale také stálý vzestup cen palivového dříví. Ideální je podle Polanského (1956) na hospodářský tvar nízkého nebo středního lesa převádět porosty starších nepravých kmenovin. Mezi další důvody je možné jmenovat možnost získání kvalitního habrového dříví na papírenské účely, produkci palivového dříví, alternativní pěstování založené na historických vazbách, podpora biodiverzity, podpora a zlepšení pozitivních účinků v ochranných lesích.

Výhody (+) a nevýhody (-) nízkého a středního lesa:

+ vyrovnanost hospoda­ření + nízké náklady na ob­novu + nižší náklady na vý­chovu + bezpečnost produkce

- legislativní problémy - omezené spektrum dřevin - pouze nižší a střední polohy

 
převod na les vysoký
Autor: V. Hurt
Hlavním důvodem převodu lesa nízkého nebo středního na les vysoký byla potřeba zvýšit produkci kvalitního užitkového dříví a neustále se snižující poptávka po palivovém dříví, které bylo v průběhu vývoje lidské společnosti postupně nahrazováno energeticky účinnějšími a pro spotřebitele relativně dostupnějšími surovinami.
 
převod na nepravý les střední (sdružený)
Autor: V. Hurt
Nejlépe vznikne nepravý les střední z nepravé kmenoviny. Polanský a kol. (1956) uvádí postup převodu na nepravý střední les pomocí třífázových pruhových sečí s ponecháním výstavků. V první etapě navrhuje uvolnit vybrané výstavky na prvním pruhu. V druhé etapě uvolní výstavky na druhém pruhu a na prvním uvolnění zesílí. Ve třetí se uvolní výstavky na pruhu třetím, zesílí uvolnění na pruhu druhém a na zbývajícím pruhu se dokácí zbytek stromů kromě plánovaných výstavků.
 
převod nepřímý
Autor: J. Kadavý
Nepřímý převod využívá stávajícího výmladkového porostu k vytvoření porostu lesa vysokého (středního).
 
převod přímý
Autor: J. Kadavý
Přímý převod se uskutečňuje vytěžením výmladkového lesa holosečným způsobem a nový porost se založí sadbou nebo síjí.
 
převod tvaru lesa
Autor: V. Hurt
Převod tvaru lesa je záměrná změna tvaru lesa na jiný, která se uskutečňuje souborem pěstebních a jiných lesohospodářských opatření. V minulosti byly nejobvyklejší převody lesa nízkého na les vysoký. Uskutečňovaly se buď jako převod přímý, tj. umělou výsadbou po jednorázovém smýcení výmladkového porostu nebo jako převod nepřímý, při kterém se po dobu převodu využívá ekologických účinků převáděného porostu. Nový porost se pak vytváří kombinovanou obnovou (převod obnovou), podporou semenných jedinců a jakostních výmladkových jedinců (převod výchovou, předržením) nebo přes dočasný střední (sdružený) les. Možný, avšak neobvyklý, je opačný převod lesa vysokého na les nízký.
 
rízkování
Autor: V. Hurt
Jeden z mnoha způsobů vegetativní obnovy, v dnešní době nabývá na významu – pěstování topolů, vrb a jejich porostů pro energetické a papírenské účely. Další využití nachází při udržování původních populací dřevin.
 
růst a produkce pařeziny
Autor: V. Hurt
Pařezové výmladky mají ve srovnání s jedinci semenného původu daleko rychlejší růst, který také dříve vrcholí. Výškový a tloušťkový růst vrcholí asi o 10 až 20 let dříve než u jedinců generativního původu a poměrně rychle (po 20 až 30 letech) ochabuje. Průměrný celkový přírůst (CPP) vrcholí v pařezinách asi o 20 až 30 let dříve než v kmenovinách. Významný rozdíl byl zjištěn v době jeho vrcholení. Proto je možno les nízký těžit daleko dříve než kmenovinu a to bez výraznějších produkčních ztrát. Pokud se, ale pařezina vytěží ještě před kulminací CPP, dochází stejně jako u kmenoviny k produkčním ztrátám. Proto jsou mnohdy v nízkém lese upřednostňovány dřeviny s rychlou kulminací přírůstu. Produkční výsledky ve zvýšené míře ovlivňují stanovištní poměry (Vyskot a kol. 1978).
 
růst výmladků
Autor: V. Hurt
Z počátku roste výmladek (pařezový) díky možnosti čerpat živiny z živých kořenových systémů velmi rychle (rychleji než u jedinců generativního původu), proto výškový i tloušťkový přírůst dřevin kulminuje podle úrodnosti stanoviště o 20 - 30 let dříve než v lese semenném. Rychlost růstu, ale i výmladnost se výrazně mění v čase a také v závislosti na bohatosti stanoviště. Na chudších stanovištích přírůst kulminuje později než na stanovištích bohatých. Zároveň a toho je velmi dobrým příkladem nepravá kmenovina se při jejich předržení růst výrazně zpomalí. Další viz. - růst a produkce v pařezině.
 
těžba v lese nízkém
Autor: V. Hurt
Zásadou je, aby byl pařez uťat nízko a šikmo bez jakéhokoliv žlábku. Řezná rána by měla být hladká (v některých případech se doporučuje její ohlazení). Některé dřeviny na pařezu vytvářejí výmladky v blízkosti řezné hrany, ty jsou však méně kvalitní. Vhodnějšími dřevinami pro pařezovou výmladnost jsou ale pouze ty, jejichž výmladky vyrůstají z oddenku blízko u země. Ty mají velkou šanci samostatně zakořenit (Konšel 1931, Polanský 1956).
 
vegetativní obnova buku
Autor: V. Hurt
Byla popsána ve skupinách lesních typů FAc hum. a C-Ac. (Polanský 1956, Vyskot a kol. 1978).
 
vegetativní obnova dubu
Autor: V. Hurt
Byla popsána ve skupinách lesních typů na mělkých balvanitých půdách SLT Q-Pi, Co-Q a Fq (Polanský 1956, Vyskot a kol. 1978).
 
vegetativní obnova olše
Autor: V. Hurt
Byla popsána ve skupinách lesních typů U-Fr. a Fr-Al. (Polanský 1956, Vyskot a kol. 1978).
 
vrbovny
Autor: V. Hurt
Jedná se o porost věnovaný pěstování proutí k množení vrb nebo k účelům košíkářským. V případě vrboven zakládáme tzv. hlavy (babky), sazenice, jejichž výhony jsou každým rokem stínány a z nich jsou odebírány řízky k založení sazenic nových (Kolektiv 1960).
 
výmladek
Autor: J. Kadavý
Výhon vzniklý ze spícího pupenu.
 
výmladnost
Autor: V. Hurt
Jedná se o schopnost vytvářet prýty ze spících (proventivních) nebo nahodilých (adventivních) pupenů. K tvoření těchto prýtů dochází na kořenech, kmenech, i větvích lesních dřevin při mízových poruchách způsobených uměle nebo i přirozeně po částečném nebo úplném odstranění kmene nebo větví. Této schopnosti se využívá v lesním hospodářství při tzv. hospodářství osečném, vrškovém, především však v lese nízkém a středním, v nichž se uplatňuje především v. pařezová (Jurča ex Kolektiv 1960). Nejsilnější v. je v době největšího tloušťkového a výškového přírůstu, později postupně v závislosti na bohatosti stanoviště klesá. Chudší stanoviště má vliv na prodloužení výmladnosti do vyššího věku. Do vysokého stáří si ji udržuje dub, habr, jilm polní a horský, lípy, vrby; středního věku – babyka, olše lepkavá, jeřáb, osika, topoly; nepatrně – buk, jasan, javor mléč a klen, olše šedá a břízy.
 
výmladnost kořenová
Autor: V. Hurt
Kořenová výmladnost je schopnost tvorby nových prýtů přímo z kořenů. Jedinci vzniklí vegetativní obnovou kořenů se nazývají výstřelky, odnože nebo "pazouchy" (Konšel 1931). Tento způsob bohaté obnovy je popsán u akátu, osiky, topolu bílého, jilmu vazu, limby, třešně, slabší je již u olše lepkavé a sivé, topolu černého, kaštanovníku setého, jilmu horského a jasanu;bohatou má babyka, jilm polní, olše šedá, jeřáb, topol černý, vrby; vzácná je u habru, jasanu, javoru mléče a klenu; jen výjimečně ji má dub, buk, jilm horský, olše lepkavá, lípy a břízy. Poměrně častá je také vegetativní obnova kořenovými výstřelky u osiky, jeřábu a lísky (Polanský 1956).
 
výmladnost pařezová
Autor: V. Hurt
Realizuje se pomocí výmladků přímo na pařezu pokácených stromů. Výhony vzniklé výmladností na pařezech (tzv. výmladky) nebo na povrchových kořenech tzv. odnože se mohou samostatně zakořenit a vytvořit nové jedince. Toho se hospodářsky využívalo k přirozené obnově lesních porostů. Výmladnost je u jednotlivých dřevin různá (Jurča ex Kolektiv 1960). Z našich jehličnanů se projevuje do jisté míry u modřínu, horského smrku, tisu a jedle u nichž se výjimečně vytvářejí dočasné výmladky i na pařezech. Také na dolní části kmene a poléhavých větvích tisu se v. uplatňuje náznakově. Z cizích jehličnanů je v. popsána u druhu zerav a zvláště u Pinus rigida, která má značnou pařezovou výmladnost. Podle Jurči ex Kolektiv (1961) jsou všechny listnáče vesměs výmladné. Velmi bohatou pařezovou výmladnost má habr, jilm polní, lípy, olše lepkavá, vrby; bohatou mají duby, babyka, kaštan, olše, jilm horský, olše šedá, jeřáb, topol, černý a bílý; mírnou v. má jasan, javor, osika; nepatrnou buk a bříza.
 
výstavek
Autor: V. Hurt
Jedinec generativního nebo vegetativního původu předržený déle než jedno obmýtí. Skupiny výstavků starších více jak dvě obmýtí v lese středním (sdruženém) se skládají z jedinců generativního původu. Vybírají se jedinci ze zdravých jedinců generativního původu, doplněných sadbou nebo přirozenou obnovou. Takovéto stromy jsou označovány jako dorostky. Aby se zabránilo jejich pokácení, doporučuje se je označit barevným pruhem. Po provedené seči se nazývají sečnými výstavky. V dalších letech, pokud nejsou vykáceny, jsou označovány dalšími pruhy. Počet pruhů pak označuje počet obmýtí, o které je výstavek „předržen“ .
 


Všechno | C | D | E | H | K | L | N | O | P | R | T | V


Glossary V2.0
Template by SCHAFFENSKRAFT.INFO © 2008 | CSS 2.1 | XHTML 1.0