Slovníček pojmů
Slovníček základních pojmů k problematice nízkého a středního lesa. Přidávat a definovat nové pojmy mohou pouze registrovaní (přihlášení) uživatelé na tomto serveru.
K zobrazení položek slovníku můžete použít vyhledávání.

začíná na obsahuje přesný výraz

Přidat výraz

Všechno | C | D | E | H | K | L | N | O | P | R | T | V


V
Ve slovníku existuje 9 položek.
Strany: 1
Výraz Definice
vegetativní obnova buku
Autor: V. Hurt
Byla popsána ve skupinách lesních typů FAc hum. a C-Ac. (Polanský 1956, Vyskot a kol. 1978).
 
vegetativní obnova dubu
Autor: V. Hurt
Byla popsána ve skupinách lesních typů na mělkých balvanitých půdách SLT Q-Pi, Co-Q a Fq (Polanský 1956, Vyskot a kol. 1978).
 
vegetativní obnova olše
Autor: V. Hurt
Byla popsána ve skupinách lesních typů U-Fr. a Fr-Al. (Polanský 1956, Vyskot a kol. 1978).
 
vrbovny
Autor: V. Hurt
Jedná se o porost věnovaný pěstování proutí k množení vrb nebo k účelům košíkářským. V případě vrboven zakládáme tzv. hlavy (babky), sazenice, jejichž výhony jsou každým rokem stínány a z nich jsou odebírány řízky k založení sazenic nových (Kolektiv 1960).
 
výmladek
Autor: J. Kadavý
Výhon vzniklý ze spícího pupenu.
 
výmladnost
Autor: V. Hurt
Jedná se o schopnost vytvářet prýty ze spících (proventivních) nebo nahodilých (adventivních) pupenů. K tvoření těchto prýtů dochází na kořenech, kmenech, i větvích lesních dřevin při mízových poruchách způsobených uměle nebo i přirozeně po částečném nebo úplném odstranění kmene nebo větví. Této schopnosti se využívá v lesním hospodářství při tzv. hospodářství osečném, vrškovém, především však v lese nízkém a středním, v nichž se uplatňuje především v. pařezová (Jurča ex Kolektiv 1960). Nejsilnější v. je v době největšího tloušťkového a výškového přírůstu, později postupně v závislosti na bohatosti stanoviště klesá. Chudší stanoviště má vliv na prodloužení výmladnosti do vyššího věku. Do vysokého stáří si ji udržuje dub, habr, jilm polní a horský, lípy, vrby; středního věku – babyka, olše lepkavá, jeřáb, osika, topoly; nepatrně – buk, jasan, javor mléč a klen, olše šedá a břízy.
 
výmladnost kořenová
Autor: V. Hurt
Kořenová výmladnost je schopnost tvorby nových prýtů přímo z kořenů. Jedinci vzniklí vegetativní obnovou kořenů se nazývají výstřelky, odnože nebo "pazouchy" (Konšel 1931). Tento způsob bohaté obnovy je popsán u akátu, osiky, topolu bílého, jilmu vazu, limby, třešně, slabší je již u olše lepkavé a sivé, topolu černého, kaštanovníku setého, jilmu horského a jasanu;bohatou má babyka, jilm polní, olše šedá, jeřáb, topol černý, vrby; vzácná je u habru, jasanu, javoru mléče a klenu; jen výjimečně ji má dub, buk, jilm horský, olše lepkavá, lípy a břízy. Poměrně častá je také vegetativní obnova kořenovými výstřelky u osiky, jeřábu a lísky (Polanský 1956).
 
výmladnost pařezová
Autor: V. Hurt
Realizuje se pomocí výmladků přímo na pařezu pokácených stromů. Výhony vzniklé výmladností na pařezech (tzv. výmladky) nebo na povrchových kořenech tzv. odnože se mohou samostatně zakořenit a vytvořit nové jedince. Toho se hospodářsky využívalo k přirozené obnově lesních porostů. Výmladnost je u jednotlivých dřevin různá (Jurča ex Kolektiv 1960). Z našich jehličnanů se projevuje do jisté míry u modřínu, horského smrku, tisu a jedle u nichž se výjimečně vytvářejí dočasné výmladky i na pařezech. Také na dolní části kmene a poléhavých větvích tisu se v. uplatňuje náznakově. Z cizích jehličnanů je v. popsána u druhu zerav a zvláště u Pinus rigida, která má značnou pařezovou výmladnost. Podle Jurči ex Kolektiv (1961) jsou všechny listnáče vesměs výmladné. Velmi bohatou pařezovou výmladnost má habr, jilm polní, lípy, olše lepkavá, vrby; bohatou mají duby, babyka, kaštan, olše, jilm horský, olše šedá, jeřáb, topol, černý a bílý; mírnou v. má jasan, javor, osika; nepatrnou buk a bříza.
 
výstavek
Autor: V. Hurt
Jedinec generativního nebo vegetativního původu předržený déle než jedno obmýtí. Skupiny výstavků starších více jak dvě obmýtí v lese středním (sdruženém) se skládají z jedinců generativního původu. Vybírají se jedinci ze zdravých jedinců generativního původu, doplněných sadbou nebo přirozenou obnovou. Takovéto stromy jsou označovány jako dorostky. Aby se zabránilo jejich pokácení, doporučuje se je označit barevným pruhem. Po provedené seči se nazývají sečnými výstavky. V dalších letech, pokud nejsou vykáceny, jsou označovány dalšími pruhy. Počet pruhů pak označuje počet obmýtí, o které je výstavek „předržen“ .
 


Všechno | C | D | E | H | K | L | N | O | P | R | T | V


Glossary V2.0
Template by SCHAFFENSKRAFT.INFO © 2008 | CSS 2.1 | XHTML 1.0