Advertisement
Péče o výmladkové lesy z různých dřevin (Heyer) Tisk E-mail
Příspěvek přidal Michal Kneifl   
Wednesday, 22 August 2007
V rychlém sledu zveřejňujeme druhou část pojednání Carla Heyera o pěstování nízkého lesa. Tentokrát si detailně všímáme specifik a zvláštností pěstování jednotlivých dřevin vhodných pro výmladkové hospodářství. Že se opravdu jedná o zajímavé informace, se můžete přesvědčit sami. Přejeme vám příjemné čtení.

I. Péče o:
I.1  výmladky dubu
I.2  habrové výmladky
I.3  výmladky buku
I.4  výmladky kaštanovníku setého
I.5  akátové výmladky
I.6  březové výmladky
I.7  výmladky olší
I.8  výmladky lípy
I.9  výmladky lísky
I.10  topolové a vrbové výmladkové lesy
I.11 krušiny a trnky
I.12 smíšené výmladkové porosty
II. Obnova nevhodně věkově, druhově a stanovištně uspořádaných porostů


Péče o výmladky dubu

Už v předchozích kapitolách knihy jsme zmínili, že tam, kde je dobrý odbyt tříslové kůry, je nízký les snad tím nejvýnosnějším způsobem hospodaření v lese vůbec! Dub poskytuje velice kvalitní tříslovou kůru při obmýtí cca 15-20 let. Tam, kde tříslová kůra nemá dobrý odbyt a naopak je dobře placeno silnější palivové dříví, je vhodnější obmýtí dubu 25-30 let, přičemž při tomto věku ještě nedochází ke ztrátám na průměrném přírůstu, což si autor této knihy ověřil díky mnoha přesným šetřením, které za svou praktickou dráhu vykonal.

Protože v čistých dubových porostech, i když jsou na velmi bohatých půdách, dochází pomalu k vyčerpání půdy, je nutno využít jiné, půdní vlastnosti a úrodnost zlepšující dřeviny, jako je habr, líska, borovice a modřín. U dubu se přednostně doporučuje řadové zakládání kultur s mezisadbou borovice a modřínu.
Mladší, vysokým vřesem, nebo borůvčím podrostlé kultury matečných dubů (generativních, ze síje, nebo z výsadby – pozn. překl.) jsou brzděny v růstu a dosahují malých výšek a tlouštěk. Velmi rychle se ale vzpamatují, pokud se všechen vřes a borůvčí hned na jaře vyseče těsně u země kosou. Pokud by ale bylo borůvčí příliš silné, nechá se kulturou proběhnout "rychlý oheň". Pokud se to provede dostatečně rychle, na rovinách z návětrné strany, v kopcích od úpatí, tak, že silnější rostliny vřesu a borůvčí pouze odumřou, výmladky dubu zůstanou nepoškozeny. Výmladná schopnost se tím nenaruší, právě naopak. Výmladnou schopnost podpoříme tím, že právě po požáru odstřihneme kmínky ostrými nůžkami.

Nejlepší doba na těžbu v dubových výmladkových lesích je březen. Pokud je chceme kácet na tříslovou kůru, potom to musíme provést při rašení listů. Právě v této době se totiž kůra z kmínků nejsnadněji loupe. Pozdější těžba v době tzv. druhé mízy, tedy začátkem měsíce července, je nepřípustná, protože pozdě vyrašené výmladky nestačí do zimy zdřevnatět a trpí mrazy. Těžba se provádí hodně nízko u země, aby výmladky musely rašit ze země, nebo nízko u země a mohly samostatně zakořenit. Pokud se tak stane, kmínky mají podstatně větší životnost. Například v Odenwaldu (pahorkatina na pomezí Hesenska, Bavorska a Baden-Würtemberska – pozn. překl.), kde je zvykem pálit klest na pasekách po těžbě nízkého lesa, zůstanou ponechané dubové pařezy po spálení klestu povrchově zuhelnatělé. Tím jsou přinuceny k hluboké kořenové výmladnosti a vzniklé výmladky pak údajně vydrží několik století.

Vyklizování hmoty je nutno udělat velmi rychle, protože první výmladky raší již 14 dní po těžbě! Proto se doporučuje, přimíšené dřeviny, stejně jako potlačené dubové výmladky, vysekat ještě před hlavní těžbou a ostatní výmladky vyvětvit tak vysoko, jak až to jde. Ještě lepší je potlačené a přimíšené dřeviny vytěžit nejméně rok před hlavní těžbou. Zbylé kmínky mají potom tlustší kůru a dají se později snadněji loupat, jak se mi podařilo prokázat v pokusech založených téměř před 30-ti lety.

Dále, co je velmi důležité, je skutečnost, že mladým dubovým výhonkům velmi škodí srnčí zvěř!

Bližším návodem týkající se těžby tříslové kůry se zabývá lesní těžba, proto se zde omezíme na hlavní rysy této činnosti. Dubové kmínky se loupou buď pokácené, nebo vestoje. V prvním případě se pokácené obr8stromy rozřežou na kratší kusy, pomocí mačety, nebo sekery se podélně nasekne kůra až na dřevo a pomocí dlátovitého, nahoru zahnutého loupáku se sloupne z kmene. Tento loupák je vyroben z tvrdého, pevného dřeva, ostří je potaženo pocínovaným železným plechem. Pokud nejde z kmínku kůra sloupat, je nutno jej po celé délce, nebo v místech, kde kůra drží, poklepat násadou sekyry na libovolné tvrdé podložce. Tam, ke je kůra velmi dobře placena, se loupe i z tenčích částí stromků až do tloušťky palce. V daný den není dovoleno nakácet více tyčí, než kolik je možno sloupat a to z toho důvodu, že na druhý den už kůra nejde z kmínků sloupat tak snadno a proces se prodražuje. K sušení se pak kůra obrací vnitřní stranou ven a umísťuje se na střechovité vidlicovité držáky. Usušenou kůru je nutno co nejdříve odvézt z lesa, protože z ní jakýkoliv déšť snadno cennou tříslovinu vymývá.

Pokud jsou stromky loupány vestoje, pak se nejprve naříznou těsně u země po obvodu kmínku tak, aby byla všechna vlákna lýka přeříznuta. Pak se kůra pomocí mačety, nebo sekery nařízne podélně odshora v několika řezech až dolů k obvodovému řezu a potom se odspoda nahoru odtrhne od kmínku, po čemž zůstane až do vyschnutí na kmínku viset. Kácení stromků následuje až po usušení a odvezení kůry. Tento postup vykazuje oproti prvnímu podstatné nevýhody a proto jej vůbec nedoporučuji. Získá se tím méně kůry, loupání je namáhavější a pařezy velmi trpí následnou pozdní těžbou. Byly snahy tuto poslední nevýhodu odstranit tak, že se oloupané stromky nechaly stát do dalšího jara a potom se, už v regulérním březnovém termínu, pokácely i se vzniklými výmladky. Tato metoda se neujala z toho důvodu, že jsme při ní přicházeli o jeden roční přírůst a pařezy byly velmi oslabovány.

Péče o habrové výmladky

Habr je dřevina, která má při hospodaření v nízkém lese velikou výdrž. Oplývá bohatou výmladnou schopností a velmi příznivě působí na půdu. Proto se velmi dobře hodí také jako příměs k jiným, cenným dřevinám. Protože výmladky habru od začátku rostou pomaleji, je možné v čistých porostech zavést mírnou příměs měkkých listnáčů, nebo břízy. Tyto je ale nutno později v pravý čas vykácet. Pokud zamýšlíme produkovat otýpkové dříví (Prügelholz), musíme nastavit obmýtí na 20-30 let. Habr je ale vhodný i pro keřovitý výmladný způsob (způsob, kde se neprovádí žádná probírka v průběhu obmýtí – pozn. překl.), kdy je možno zároveň produkovat dříví na houžve (používaly se např. pro splétání vorů – pozn. překl.) a na košíkářské účely. Těžba se u habru provádí v pozdním podzimu, nebo ještě lépe v předjaří, a sice hlubokým, hladkým řezem. Pro omezení škod, které způsobují v mladých porostech myši ohryzem krčků kmínků, se doporučuje na podzim v prvních letech pastva prasat.

Péče o výmladky buku

Ze všech listnatých dřevin má buk nejslabší výmladnou schopnost. Proto je nejméně vhodnou dřevinou pro nízký les. Na mladých, maximálně jeden palec (2,6 cm) silných, matečných kmíncích, obráží výmladky ještě ze spících pupenů, které se řídce nacházejí ve spodní části kmínku a později úplně mizí. Na silnějších kmíncích a kmenech vyrážejí výmladky pouze a výlučně ze závalu v místě přechodu mezi kůrou a bělovým dřevem a to často teprve druhým, spíše však až třetím rokem po těžbě. Někde se výmladky neobjeví vůbec. Jen málokterý bukový pařez je schopen 3-4 obmýtí. Plochy s bukovými výmladnými lesy proto obr9velmi rychle řídnou a půda zplaňuje. Nejlepší výmladnou schopnost má buk na skalnatých a mělkých vápencových půdách. Také se jeho výmladná schopnost dá podpořit tím, že se kmen pár let před těžbou poškodí na bázi tzv. črtákem (obr. 9) a to několika, 2-3 palci (5-8cm) dlouhými črty odspoda nahoru, které jdou až na lýko. V místě črtů se utvoří zával podobný tomu na povrchu řezné plochy pařezu a rovněž z těchto míst po odtěžení stromů vyrážejí výmladky. Už použití tohoto způsobu je samo o sobě nákladné a pracné, stejně jako zraňování vodorovných povrchových kořenů, které tímto způsobem rovněž mohou být donuceny k tvorbě výmladků, jako se to dělo i ve vysokých lesích na mělkých skalnatých půdách.

Pokud chceme bukový nízký les založit uměle, nesmíme oddalovat těžbu matečných jedinců za hranici 25-30 let, abychom ještě využili výmladnost ze spících pupenů. Následné obmýtí se nesmí nastavit příliš nízko, ale přibližně na 30 let, mezery mezi pařezy vylepšíme dubem a habrem a šetříme i měkké listnáče, které se zmladí samy, až do doby, kdy bukové výmladky vyrostou výše. Pro buk je dále vhodná pouze brzká seč v míze, nikoliv podzimní, protože u této se v důsledku mrazů v zimě odtrhává kůra od dřeva a následná výmladná schopnost je naprosto, nebo z převážné části potlačena. Odtržení kůry nastane v důsledku zamrzání mízy a rovněž k tomu přispívá mrznoucí sníh a srážková voda.

Péče o výmladky kaštanovníku setého

Kaštanovníku setému se nejlépe daří na neuléhavých, hlubokých a úrodných půdách v mírných polohách. Po hluboké, v březnu až dubnu provedené seči, obráží bohatými výmladky. Udržuje si výkladnou schopnost po dlouhou dobu. Výmladky rostou už od začátku velmi rychle, netrpí mnoho na pozdní mrazy, spíše však na brzké podzimní mrazíky. Mají husté, na živiny bohaté a pomalu se rozkládající listoví. Dřevo je velmi ceněné na palivo a na různé užitkové účely, zejména na kůly do vinohradů, čemuž se hojně používá v jižních zemích. Štípané kůly mají vyšší životnost, než neštípané, proto se sortiment musí vypěstovat tlustší a obmýtí se volí kolem 30-35let, nebo nižší s tím, že se přiměřený počet vybraných výmladků předrží do dalšího obmýtí. Tím se zároveň dosahuje bohatých úrod jedlých kaštanů.

Péče o akátové výmladky

Akátové nízké lesy se zakládají především na produkci kůlů do vinohradů. Tyto kůly údajně mají stejnou životnost, jako dubové, nebo borové kůly. Akát vyžaduje neuléhavou, čerstvou půdu a mírné klima. Obráží, po hluboké seči v březnu až dubnu, bohatými výmladky a taky produkuje značné množství kvalitního opadu, který se však velmi rychle rozkládá. Protože výmladky už od počátku rostou neobvykle rychle, již po 4-6 letech je možno kůlové dříví získat. Pokud pěstujeme dříví na štípané kůly, musí být obmýtí vyšší, cca 12-15 let. Je velká škoda, že trny, které jsou na kořenových výmladcích akátu obzvláště dlouhé a ostré, velmi ztěžují těžbu a odvoz dříví z lesa. Dále akátové výhonky velmi trpí ohryzem zajícem a králíkem.

Péče o březové výmladky

Přesto, že jsou březové výmladkové lesy poměrně časté, není jejich pěstování příliš výhodné. Ze všech dřevin bříza nejméně přispívá ke zlepšení úrodnosti půdy. Kromě toho je její výmladná schopnost velmi obr10slabá, sotva lepší, než výmladná schopnost buku. Matečné, generativně vzniklé rostliny, sice poskytují při 12-15 letém obmýtí bohaté výmladky, tyto vznikají téměř výlučně ze spících pupenů na nadzemní části pořezu (obr.  10) a později se ztrácejí. Ve druhém obmýtí už tyto výmladky rostou velmi spoře a po 3.-4. obmýtí výmladná schopnost zaniká úplně.

Jen velmi omezeně přispívá k výpadkům pařezové výmladnosti brzy nastupující pohlavní dospělost břízy, přirozený nálet se obvykle uchytí jen na velmi úrodné půdě.

Pokud však někdo zamýšlí založit březový nízký les, nesmí příliš odkládat seříznutí matečných kmínků. Naproti tomu můžou být následná obmýtí podstatně vyšší, cca 20-30 let, už ale od druhého obmýtí musíme důsledně pracovat na obnově pařezů, protože výmladná schopnost rychle polevuje. Nejlépe je to provést pomocí úplně jiné dřeviny. Bříza velmi dobře snáší podzimní těžbu. Tento termín musí být dodržen u většiny produktů, které bříza poskytuje, tedy tyčky, vázací houžve, dřevo na výroku koleček (kárky).

Bříza se velmi dobře hodí jako příměs k jiným cenným listnáčům, protože svým rychlým růstem stačí odrůstat většině ostatních cenných dřevin a přitom chrání půdu a hlavní kultuře neškodí. Do takových kultur se snadno vnáší síjí.

Péče o výmladky olší

Oba druhy olší se vyznačují bohatou výmladnou schopností, přičemž olše šedá oplývá výmladností kořenovou, naproti tomu olše lepkavá poskytuje pouze pařezové výmladky, které ovšem blíže u země rády samostatně zakořeňují, což je výhodné podpořit nízkou sečí ve výmladkovém lese. Výmladky olše šedé se většinou kácejí v 15-20 letém obmýtí, výmladky olše lepkavé o trochu vyšším, cca 25-30 let, zejména pokud je požadováno silnější dříví. Těžbu je možné provádět jednak v pozdním podzimu, jednak na začátku jara, většinou jsme ale nuceni kvůli bažinatým polohám těžit v zimě za mrazů, což nás při vyšším sněhu nutí dělat vyšší pařezy a dříví rychle z lesa odvážet. Pokud je poptávka po kůře (na výrobu černého barviva), provádí se těžba při rašení listů. Jako doprovodná dřevina může být v olšových výmladkových lesích použit jilm, jasan a jeřáby.

Péče o výmladky lípy

Vytrvalost a produkce lípy ve výmladkovém lese je velmi veliká, téměř nezničitelná. Hojné výmladky sice zezačátku rostou pomaleji, významně ale svým opadem zlepšují vlastnosti půdy. Vyšší obmýtí, nastavené asi na 30 let, se většinou vyplatí nejlépe. Pokud se loupe kůra na lýko, těžba se provádí při rašení listů. Dopředu vyvětvené tyče se celé loupou a sice dřevěnými nástroji, protože lýko při styku se železem černá.

Péče o výmladky lísky

Také líska oplývá bujnou dlouho trvající výmladností a zároveň velmi prospívá půdě. Je proto často doporučována jako příměs jiných cennějších dřevin. Je možno ji ale také pěstovat ve stejnorodých porostech, protože poskytuje mnoho ceněných produktů, např. houžve, dřevo na násady různého nářadí, velmi kvalitní palivové dříví, dřevo na výrobu dřevěného uhlí a rovněž lískové ořechy. Obvykle se používá 12-20-ti leté obmýtí. Těžba se provádí od podzimu až do předjaří, na směru sečí zde nezáleží. I při vysoké seči hustě obráží hluboko u země, přičemž se však jen vzácně jedná o kořenové výmladky.

Péče o topolové a vrbové výmladkové lesy

Výmladky těchto dřevin bývají využity k produkci:

1) Palivového dříví a dříví na zpevňování břehů řek a potoků
2) Produkty na košíkářské účely

Ad 1) Tam je po těchto sortimentech velký odbyt, jako je v oblastech s nízkou lesnatostí, nebo podél břehů řek, poskytují tyto lesy větší zisk, než všechny ostatní dřeviny. K udržení produkční schopnosti vyžadují ale bohaté, živné, vlhké půdy v mírném klimatu. Nejvhodnější jsou pro tyto účely břehové porosty podél řek a potoků. V tom případě zároveň chrání břehy proti podemílání a erozi.

Na výmladkové účely je nejvhodnější topol černý a kanadské variety, ale také topol bílý. Z vrb jsou to především ty se stromovým růstem a vyšší, rychle rostoucí druhy jako Salix acuminata Sm., Salix fragilis, var. Russeliana, Sm., S. alba L., S. cuspidata Schulz, S. daphnoides Vill., S. Smitheana, W., S. grandigolia Serg., S. nigricans Fries.

Zakládání porostů ne nejlepší pomocí řízkovanců v jarním období. V místech, kde se vyskytují periodické záplavy, hustěji a hnízdovitým způsobem. Podle cílové tloušťky se obmýtí pohybuje v rozmezí 6-12 let, mýtí se na podzim, nebo v předjaří. Ke zpevňování břehů, které se děje v létě, se přizpůsobuje i doba kácení. Tyčky a houžve se těží na podzim.

Ad 2) Pěstování takových porostů je často stejně výnosné, jako nejlepší zemědělský výnos, často je podpořen výnosem z košíkářské živnosti. Znám mnoho docela majetných obcí, které svůj blahobyt vybudovaly podporou košíkářského řemesla, kterým se zabývali muži, ženy i děti ve volném čase.

Pro tyto účely se nejlépe hodí hluboké, vlhké, úrodné půdy, např. dna rybníků při zúrodňování, okraje řek, rybníků a potoků, stará říční koryta, jakož i všechna níže položená místa, která jsou periodicky zaplavována. Obzvláště jsou pro tyto účely vhodné, která mhou být v čase sucha uměla zavlažována. V bažinách se zahnívající, trvalou vodou, se ušlechtilým vrbám nedaří. Nejlépe placené a ceněné jsou jemné roční pruty, pokud jsou opravdu dlouhé, tenké, štíhlé a zároveň ohebné. Půl kilogramu takových prutů stojí 2-3 groše. Nejlepší pruty dává Salix purpurea a Helix L., S. fragilis var. decipiens Hoffn., S. amygdalina a triandra L., S. undulata Ehrh., S. hippophneafolia Thuill. a S. incana Schrank. Rovněž dlouhé, ale už tlustší pruty dávají vrby S. viminalis L., S. rubra Huds., S. purpurea var. Lambertiana Sm., S. mollisima, Ehrh., S. alba var. vitellina L., S. daphnoides Vill.,  S. nigricans Fries.. Jemné, ale krátké výhony dávají vrby S. ambiqua Ehrh., S. rosmarinifolia L., S. angustifolia Wulf., S. Donina Sm., S. salviefolia Link. a S. aurita L.

Kulturu je nejvhodnější založit sadbou řízků, přičemž se aplikuje tříleté obmýtí. Dvouleté obmýtí velmi vyčerpává pařízky, takže neobrážejí ceněnými dlouhými výmladky. obmýtí dlouhé 4-5 let dává sice silnější výhonky, průměrně ale nekvalitní materiál.

Péče o výmladky krušiny a trnky

Krušina olšová (Fangula Alnus L.) dává to nejkvalitnější dřevěné uhlí na výrobu černého střelného prachu, proto je výhodné zakládání takových porostů v blízkosti výroben střelného prachu, které dřevěné uhlí dovážejí často až z velkých dálek a často i z méně kvalitních dřevin. Krušina vyžaduje vlhkou a přitom humózní půdu, na které má velkou výdrž. Těžba se provádí při rašení listů, protože se dříví před sušením musí loupat. Pro dosažení silnějších sortimentů se obmýtí nesmí nastavit pod 15 let.

Nehroubí trnky je často používáno na výrobu plotů zahrad a podobně. Pěstováním trnky dostáváme příležitost, využít místa mezi jinými kulturami, které jsou neúrodné a k ničemu jinému se nehodí. Zároveň tím získáme remízky pro drobnou zvěř, např. zajíce a bažanty. Trnka roste téměř na každé půdě a tvoří mnoho kořenových výmladků. Používá se obmýtí 3—5 let.

Péče o smíšené výmladkové porosty

Ostatní, doposud nezmíněné dřeviny, se poměrně zřídka vyskytují jako čisté porosty a daří se jim, jmenovitě těm se stromovým růstem, jako jsou jilmy, javory, jasany, jeřáby, břeky a muky, ve směsi s jinými, na půdu příznivě působícími dřevinami, jako habr, lípa a líska. V bohatých úrodných nížinách lze občas vidět čisté výmladkové lesy jilmu, kde se pro velikou výmladnou schopnost a rychlost růstu mohou být velmi produktivní. Obmýtí smíšených lesů by se mělo řídit podle převládající dřeviny, stejně tak i roční doba těžby. Nevylučuje se dřívější těžba užitkového dříví.

II. Obnova nevhodně věkově, druhově a stanovištně uspořádaných porostů

Díky krátkému obmýtí je docela snadné odstranit nevhodné věkové uspořádání výmladkových porostů.
Pokud se porosty předržely a dostaly se do nevhodného věkového období, potom je možné je předržet až do nástupu pohlavní zralosti a obnovit je přirozenou obnovou ze semen. Ze zkušenosti se mi ale lépe osvědčila výše uvedená metoda, totiž výsadba nových generativních sazenic (Stummelpflanzen). Je to metoda rozhodně rychlejší a úspěšnější. Můžeme ji s úspěchem použít i tam, kde např. většina výmladkových pařezů přestává plodit, nebo se rozpadnou v důsledku hniloby apod. Dále také, pokud je porost tvořen nevhodnými dřevinami. Na půdách, které byly v důsledku nevhodného pěstování zcela vyčerpány, kde nepomůžou ani půdu zlepšující dřeviny, je vhodnější zcela přeměnit na jehličnaté vysoké lesy, především na borové a modřínové, pokud v budoucnu zamýšlíme se vrátit k výmladkovému způsobu.


Shlédnutí: 28341

Napište první komentář
RSS komentáře

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte..

Powered by AkoComment Tweaked Special Edition v.1.4.2

Aktualizováno ( Saturday, 11 October 2008 )
 
Template by SCHAFFENSKRAFT.INFO © 2008 | CSS 2.1 | XHTML 1.0