Jak dál s pěstováním nepravých kmenovin? Tisk E-mail
Příspěvek přidal Robert Knott   
Wednesday, 10 December 2008
Přinášíme příspěvek, který byl prezentován na mezinárodni konferenci Pěstování lesů na počátku 21. století (Silviculture at the beginníng of 21st century), která se konala 9.-10. 9. 2008 v Kostelci nad Černými lesy.  Hlavní součástí textu je analýza konkrétních převodů provedených v minulosti na vybraném  území Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny. Zároveň je popisován návrh založení demonstračního a výzkumného objektu vybraného území v rámci projektu Nízký a střední les – plnohodnotná alternativa hospodaření malých a středních vlastníků lesa.

Jak dál s pěstováním nepravých kmenovin?


Jan Kadavý1, Robert Knott2, Michal Kneifl1, Václav Hurt2
1Ústav hospodářské úpravy lesa, 2Ústav zakládání a pěstování lesa, Lesnická a dřevařská fakulta, MZLU Brno Zemědělská 3, 613 00 Brno, Česká republika


Abstract
How to manage further irregular stemwood?
This paper deals with description and usefulness of methods of conversion from coppice-forest to high (coppice-with-standards) forest. A special attention has been paid to three methods published in different historic periods, which are direct conversion, Nanquet’s method and Wiehl’s method. Further, particular conversion projects carried out in the past in the Training Forest Enterprise “Masarykuv les” Křtiny (Czech Republic) are described. Consequently, plan for establishment of demonstration and research object of our project “Coppice forest and coppice-with-standards forest as an equivalent management alternative for small and middle scale forest owners is presented.
Key words: coppice forest, high forest, stand conversion

Abstrakt
Příspěvek se zabývá popisem a využitím metod převodu nízkého lesa na les vysoký (střední), přičemž je především věnována pozornost třem metodám vzniklým v odlišných historických obdobích, a to převodu přímému, metodě Nanquettově a Wiehlově. V další části jsou analyzovány konkrétní převody provedené v minulosti na vybraném  území Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny. V poslední části je popisován návrh založení demonstračního a výzkumného objektu vybraného území v rámci projektu „Nízký a střední les – plnohodnotná alternativa hospodaření malých a středních vlastníků lesa“.
Klíčová slova: nízký les, vysoký les, převod

Úvod 

V České republice se v současné době stále vyskytuje nezanedbatelné území, které pokrývají lesy tvaru lesa nízkého v podobě nepravých kmenovin zařazených do lesa vysokého. Přestože problematikou převodů nízkého lesa na les vysoký či střední se v minulosti zabývala celá řada výzkumů i provozních doporučení, na základě kterých byly převody prováděny, je stále otázka jak dále postupovat s pěstováním přestárlých pařezin (nepravých kmenovin) více než aktuální. Potřeba stanovení postupů, které přispějí k definování způsobů jejich následného obhospodařování, byla kromě jiného impulsem pro vznik projektu „Nízký a střední les – plnohodnotná alternativa hospodaření malých a středních vlastníků lesa“, který je s finanční podporou NAZV MZe ČR řešen na Lesnické a dřevařské fakultě v Brně. Projekt se zabývá problematikou optimalizace zakládání, pěstování, hospodářské úpravy a ekonomiky nízkého a středního lesa. Předpokládá provedení široké komplexní analýzy historických a současných publikovaných poznatků o uvedených hospodářských tvarech, plánuje založení vzorových objektů včetně dlouhodobě sledovaných zkusných ploch. Cílem projektu je poskytnout vlastníkům lesů, odbornému personálu a rovněž orgánům státní správy lesů fundovaný nástroj pro management, optimalizaci a kontrolu hospodaření nízkého a středního lesa. Domníváme se, že by tento projekt mohl, kromě výše uvedených cílů, přispět i k otázce pěstování (převodů) nepravých kmenovin.

Příspěvek se zabývá metodami převodu nízkého lesa na les vysoký, analýzou převodů prováděných v minulosti na vybraném konkrétním území Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny na lokalitě Hády a konečně návrhem založení demonstračního objektu na této lokalitě v rámci projektu „Nízký a střední les – plnohodnotná alternativa hospodaření malých a středních vlastníků lesa“.

 

Metody převodu lesa nízkého na les vysoký

Podle Rámcových směrnic pro převody, (1958) je možné definovat tyto typy převodů lesa nízkého na les vysoký:
  • přímý (převod holosečí),
  • nepřímý- postupný (převod předržením),
  • přetvářením (převod obnovou a výchovou).
Převod přímý (převod holosečí) se prováděl vytěžením nízkého lesa holosečným způsobem, zpravidla s vyklučením pařezů, často spojeným s polařením a založením nového porostu sadbou nebo síjí. Byl doporučován jen pro některé typy lužních oblastí, především jednalo - li se o pěstování topolů. Pokud byl tento druh použit i u jiných typů lesa, doporučovalo se neklučit pařezy a ponechat výstavky.

Převod nepřímý – postupný (převod předržením) byl převodem, který směřoval k vytvoření nepravé, příp. pravé kmenoviny, při čemž se pracovalo převážně výchovou.

Převod přetvářením (převod obnovou a výchovou) byl převodem lesa nízkého, při kterém se pracovalo vždy obnovou. Mohly tak nastat případy, že porost bylo nutné pro obnovu předem připravit výchovou.

Výčet možných druhů a typů převodů by byl samozřejmě velmi široký, detailnější popis je možné nelézt např. v práci UTINKA (2004). V dalším textu bude pozornost zaměřena na tři konkrétní odlišné metody, které jsou zajímavé minimálně tím, že vznikaly v různých historických obdobích. Podají nám však detailní pohled na převody, které byly prováděny již na konci 19. století a budou nám návodem pro lepší pochopení stavu těch porostů, které byly některou z nich převedeny a s nimiž se můžeme dnes setkávat.

Metoda přímého převodu

Vznikla ve Francii okolo roku 1840 (DOLEŽAL 1951). K jejímu provádění bylo nejdříve nutné stanovit dobu obmýtí kmenoviny (lesa vysokého), na kterou se má les nízký převést. Tato doba zároveň představovala tzv. převodní dobu a vymezovala období od prvních zásahů, směřujících ke změně lesa nízkého až do doby, kdy porost nabude charakter lesa vysokého. Převodní doba se rozdělila na čtyři stejná období (periody) a plochy převáděných porostů na čtyři obdobné díly, které nemusely být prostorově souvislé. V průběhu první periody převodní doby se na prvním dílu provádí převod částečným nebo úplným vytěžením porostu, vyklučením pařezů podle potřeby a umělým zalesněním sadbou nebo síjí, při čemž se využívají (jsou-li k dispozici) existující nálety. Na ostatních dílech se hospodaří obvyklým způsobem jako v lese nízkém. Během druhé periody se popsaným způsobem převedou porosty druhého dílu, zatím co na třetím a čtvrtém dílu se pokračuje v jeho obhospodařování tvarem lesa nízkého. Na prvním díle se v této době již nalézá až vývojové stadium tyčkoviny. Během třetí periody se převádí porosty třetího dílu, na čtvrtém dílu se stále ještě hospodaří v duchu tvaru lesa nízkého a na prvním a druhém dílu se provádí výchova (čistky, prořezávky, probírky). Stejným způsobem se převede i poslední čtvrtý díl.


Metoda Nanquettova

Vznikla opět ve Francii v rozmezí let 1858 – 1860 (DOLEŽAL 1951, VYSKOT 1958, UTINEK 2004). Proti předcházející metodě vyniká propracovanou hospodářsko-úpravnickou stránkou a především stránkou biologickou (se zaměřením především na dub). Zajímavá je i proto, neboť až na malé výjimky nepočítá s umělou obnovou. Je považována za vyvrcholení poznatků o převodu lesa nízkého (středního).

Převodní doba se rozdělí na čtyři stejné periody, kterými se dělí odpovídající plochy převáděných porostů (díly). První díl se převede během první periody, druhý během druhé atd. Porosty první periody (prvního dílu) je zapotřebí ve většině případů nejdříve připravit na převod. Zvláště pokud jde o přípravu budoucích semenných stromů (výstavků) co do jejich tvaru a podnícení semenivosti uvolněním. Proto se mezi počátek převodů u porostů první periody (prvního dílu) a jejich stav v současnosti vkládá tzv. „čekací doba“, která se obvykle rovná délce jedné periody převodní doby. Během ní se porosty připraví k převodu řadou přípravných zásahů „přípravnými sečemi“.

Během první periody převedou se porosty prvního dílu, zatím co v porostech druhého dílu probíhají přípravné seče. V porostech třetího a čtvrtého dílu pokračuje se v dosavadním hospodaření s tím rozdílem, že se starostlivě vybírají a uvolňují výstavky, aby do budoucna se zajistila přirozená obnova porostů určených pro převod. Během druhé periody se převádějí porosty v druhém dílu, třetí díl je ve stadiu přípravných sečí a čtvrtý v režimu pařeziny (s výstavky), v prvním se již provádějí výchovné zásahy.


Metoda se opírá se o následující zásady: 
a) žádná část stromů ze stávajícího lesa nízkého (pařeziny) se nepřevezme do budoucí kmenoviny. Pro důsledné splnění požadavku vyrovnanosti výnosů a nákladů se převodní doba zásadně rovná době obmýtí budoucí kmenoviny.
b) pokládá se za nevhodné, nahrazovat stromy současného lesa nízkého, které vyrostly z výmladků, stromy ze semene, pokud výmladky nedosáhnou nejméně 60 let. Četné a bujné výmladky z mladších hlav než je právě hranice 60 let pak totiž dusí pomalu rostoucí stromy ze semene (dub), což s sebou nese nutné vytínání a tím i zvýšené náklady na převod. Počítá se tedy výhradně s přirozenou obnovou ze semene, pocházející z převáděného porostu. Je tak zapotřebí, aby se stromy lesa nízkého staly plodnými a konečně je zapotřebí, aby stromy lesa nízkého byly dosti vysoké, aby pod nimi mohly vzniknout a udržet se nálety až do okamžiku uvolnění.
c) úspěch převodu závisí na množství stromů, které se nalézají nad lesem nízkým. Pokud právě tyto chybí, doporučuje se provést dvě až tři seče jako ve středním lese a obohatit tak množství výstavků před započetím převodu.
d) převod se má provádět postupně tak, aby porosty byly na něj připravené jak po hospodářské, tak i biologické stránce. Především výběr porostů do první periody převodní doby se má provádět velkoryse a se zřetelem na současný stav porostu, pokud jde o jeho vhodnost zařazení do převodu. Připouštějí se výjimky zařazení porostu do převodu před dosáhnutím 60 let věku pokud jsou k tomu vážné důvody (mezernatost, stanovištní nevhodnost dřeviny apod.). V ostatních částech, kromě první, ve které probíhá buď „čekací doba“ nebo první perioda převodní doby, se pokračuje v režimu obhospodařování lesa (nízkého) středního a přihlíží se k ponechávání výstavků a k jejich případnému navýšení počtu, aby se umožnilo nesemenění v dalších periodách převodní doby. Tento požadavek postupného a promyšleného zařazování porostů  do jednotlivých period převodní doby má zabránit šablonovitému postupu, jaký byl popsán u předcházející metody a má omezit ekonomické ztráty, které by nastaly právě při šablonovitém dodržování požadavku „čekací doby“ a mechanickém zařazování do jednotlivých period.

Metoda Wiehlova

Metodu uvádíme především proto, neboť měla být základem pro plánované převody lesa nízkého na námi analyzovaném území. Způsob převodu pařezin na les vysoký měl mít celkem jednotný ráz a měl být vykonáván podle instrukce vypracované J. WIEHLEM (1897, 1902 IN: POLANSKÝ 1957, 1966; JANČÍK 1968). Wiehl zvolil převod přetvářením s využitím dočasného tvaru lesa středního (sdruženého), který měl být postupně převeden na víceetážový les vysoký, blízký lesu výběrnému.V instrukci bylo uvedeno, že k danému účelu se pařezina předem podsadí žaludem dubu zimního. Podsíjí nebo podsadbou zajištěný porost se vzápětí (následující rok) prosvětlí. Stupeň prosvětlení se určoval podle stavu porostu a podmínek prostředí. V hustých porostech  se mělo těžit více než 50% a v řídkých méně než 50% stromů tak, aby za poledne byla sluncem ozářena jen polovina půdního povrchu. Mírnější uvolnění bylo stanoveno pro porosty mladé a pro porosty na chudších půdách, zatímco ve starších porostech a na úrodných půdách se připouštělo uvolnění silnější, zejména u dřevin s hustou korunou (včetně dubu). Počet clonných stromů se měl pohybovat v rozpětí mezi 600 – 1 000 ks na 1 ha. Těžba se vyznačovala v létě a zvláštní pozornost se věnovala vyhledávání cenných stromů, které byly jako budoucí výstavky označovány červeným pruhem, v počtu 60 – 80 stromů na 1 ha. Za výstavky mohly být v případě malého počtu stromů semenného původu vyhledány i jakostní výmladky. Dubový nálet a nárost se postupně uvolňoval a po 6 – 8 letech se původní porost mimo určené výstavky zmýtil. Především bylo zapotřebí vytěžit stromy s velmi širokou korunou, křivé, vadné, méně cenné dřeviny i keře. Na vytěžené ploše pak zůstaly stát jen výstavky s podrostem (z vysetých žaludů). Po dokácení, při němž se ponechávají v rovnoměrném rozmístění cenné listnáče (JS, JV, DB) a jehličnany jako stínící stromy, se plocha dosází a též vylepšuje modřínovými, příp. borovými dvou až tříletými silnými sazenicemi (1 200 – 1 600 na 1ha), současně je třeba důsledně odstraňovat pařezové i kořenové výmladky. Na vlhkých půdách byl místo modřínu sázen jasan. Převod byl dále naplánován tak, že po uplynutí obmýtní doby pařeziny (40 – 50 let) se část porostu vytěží. Na 1 ha se plánovalo ponechat 100 – 200 cenných listnáčů (DB, JS a JV) a 500 – 600 silnějších jakostních modřínů. Převod měl být zakončen za 3 – 4 čtyřicetileté doby obmýtní, z čehož vyplývá, že převodní doba byla takto naplánována na 120 – 160 let. Wiehl kladl velký důraz na pečlivé výchovné zásahy, především úrovňové probírky, které se měly konat 2 – 3krát v původním 40letém obmýtí pařeziny, současně s vyjednocováním výmladkových skupin (trsů) a šetřením půdoochranných dřevin. Podle jeho představy se měl cílový (převedený) porost skládat asi z 10 výstavků 160letých, 120 dubových výstavků 120letých, z 150 dubů a 320 modřínů 80letých na 1ha (VYSKOT 1961).

Na námi analyzovaném území byl ovšem od počátku použit postup, který byl poněkud odlišný od výše popsaného obecného způsobu převodu, a to především vyšším zapojením výsevu a výsadeb smrku (jehličnatých dřevin). Poměr použitých dřevin měl být následující: SM : JD : MD : BO = 50 : 25 : 12,5 : 12,5 (WIEHL 1902). Z uvedeného vyplývá, že se doporučovalo pracovat nepřímým převodem s předržováním pařeziny. Převod byl spojen s přeměnou směřující k vytvoření smrkových porostů promíšených modřínem, borovicí a dubem, popř. též jinými listnáči (JS a JV). Převod měl být vykonán během 30 let (POLANSKÝ 1966). Po převzetí adamovských lesů lesnickou fakultou VŠZ v Brně (k 1.1. 1923) se popsaným způsobem dále nepokračovalo, ale pracovalo se převážně převodem přes nepravou kmenovinu, popř. předrženou pařezinu s použitím kulisové seče (POLANSKÝ 1966).


Popis vývoje převodů na příkladu vybraného území na ŠLP Křtiny

Vývoj převodů v období let 1905 - 1950

K popisu a zhodnocení aplikovaných převodů nízkého lesa na les vysoký je vhodné využít historických dat a popsat záměr a vývoj převodu. Počátek převodů porostů analyzované oblasti je možné datovat přibližně do roku 1905.

 

K roku 1910 bylo analyzované území součástí oddělení č.2 o rozloze 15,25 ha. Celé oddělení bylo připravováno k převodu tzv. předržením (POLANSKÝ 1957). Bylo přistoupeno k prosvětlení na celé jeho ploše, takže zakmenění na polovině plochy kleslo na 0,6 a na polovině plochy na 0,5. Na prosvětlených místech byl vysázen smrk (60 – 70%) a modřín (10%), zbytek ze zastoupení dřevin, tj. cca 20% připadal na výmladky, případně na přirozený nárost dubu, jasanu, jedle a borovice. Průměrné stáří kultury bylo 5 let. 

Zastoupení dřevin hlavního (převáděného) porostu bylo následující: DB 100%, jednotlivě se vyskytovala BO, JV, BK a BRK. Stáří 45 – 48 let. Zásoba činila cca 66 plm na 1 ha. V následujícím decenniu bylo provedeno další prosvětlení s výslednou hodnotou zakmenění 0,4. Postupně bylo další prosvětlování již výrazně zmírněno, takže se začala vytvářet předržená pařezina s podrostem. Mapa (obr. 1).zobrazuje stav k roku 1926, kdy probíhal popis porostů a tvorba porostní mapy analyzovaného oddělení pro tvorbu LHP. Je evidentní, že taxátor opomenul vylišit (zakreslit) horní, tj. starší etáž a celé oddělení tak jednotně zahrnul do první věkové třídy (žlutá výplň). Toto bylo napraveno zařízením následujícím, které bylo provedeno k 1.1. 1951 

 

Porostní mapa analyzovaného území (stav k 1.1. 1927)

 

  Obr. 1 Porostní mapa analyzovaného území (stav k 1.1. 1927)

  K roku 1950 (obr. 2) se pak v menší části analyzovaného oddělení pokračovalo převodem přímým přes holinu (2a1, růžová výplň), konkrétně na ploše 3,88ha. V podstatné části však byl nadále aplikován převod přetvářením (2a2, šrafa). Celé oddělení bylo zařazeno do hospodářské skupiny C2 – les výmladkový v převodu a to bez pevně stanovené doby převody. Jak je uvedeno ve všeobecné části LHP (1951 – 1960) bylo tak učiněno proto, neboť daná hospodářská skupina neměla na daném LHC převládající důležitost. Jak je z porostní mapy patrné, převod přetvářením byl aplikován na podstatné části oddělení (2a2). Výsledný stav byl po 40-ti letech převodu následující:   

  Porostní mapa analyzovaného území (stav k 1.1. 1951)

             Obr. 2 Porostní mapa analyzovaného území (stav k 1.1. 1951)

 

Tab. 1 Stav v roce 1950 (výsledek převodu přetvářením)

  Horní etáž
 Střední etáž  Spodní etáž Celkem
 Zastoupení dřevin  DB 84, SM 7, BO 3, HB 3, BRK 2, LP 1
(MD, BB, JS, BK, AK, JD)

 DB 43, SM 18, HB 15, BB 10, BRK 7, LP 4,
JS 2, MD 1(BO, AK, KL, JD)

 DB 50, BO 20, SM 10, BR 10, BK 10
(MD, DG, BK, JS, JV)
 -
 Věk  87     40     8  -
 Zakmenění     0,4  0,1  0,2  -
 Zásoba/ha (plm)  90    13    103
 Plocha (ha)        11,09


              
Výsledky převodu přímého byly následující:

Tab. 2
Stav v roce 1950 (výsledek přímého převodu)     

   Horní etáž
 Zastoupení dřevin  SM 88, DB 6, MD 5, BO 1
(LP, HB, BRK, BB, BR, AK)
 Věk     40
 Zakmenění     0,7
 Zásoba/ha (plm)
 126
 Plocha (ha)  3,88

    
Zhodnocení převodů za sledované období 1905 - 1951


K danému účelu využijeme komentářů popisu porostů z platného LHP (1951 - 1960). Zde se mimo jiné konstatuje:

  • Horní etáž: převládá předržená pařezina s ojediněle starším SM a BO. DB je rozmístěn rovnoměrně po ploše, ostatní dřeviny vtroušeně.
    • Stav: DB je málo přírůstavý a s prosychajícími korunami, značně vlkatý, tvarově vesměs špatný.
  • Střední etáž: převládá pařezina, jehličnany sadbou. Dřeviny jsou nepravidelně rozptýleny. Etáž přechází místy v keřový podrost.
    • Stav: vesměs špatný. DB trpí zástinem horní etáže, SM schne, JS je nevalného vzrůstu.
  • Spodní etáž (zmlazovaná část): převážně nezdařený převod, zvláště v západní části, kde převládají dubové výmladky a keře. Sadba pokud byla provedena uschla. Východní část s lepší půdou zdařilejší s hojnější příměsí jehličnanů, nezdařená místa doplněna BO, JS, BR a BK.
    • Stav: BO a BK zčásti dobré, SM schne, DG zničena vytloukáním.


Celkově je možno konstatovat, že převod se v tomto oddělení výše popsaným postupem příliš nezdařil a cílový stav, tj. dosažení výrazného podílu SM, byl možný jen za neustálého protěžování této dřeviny na úkor DB. Z komentáře popisu porostů mimo jiné vyplývá, že se v horní etáži  vyskytovaly starší SM a BO, pravděpodobně se tedy jednalo o výstavky. Zvlášť kriticky je tedy nutno přistoupit k realizované umělé obnově SM na daném území. Z popisu je rovněž zřejmé působení zvěře (vytloukání na DG) na vysazovaných kulturách. Je nutné si uvědomit, že návrh cílové skladby převodu byl v této době určován empiricky, nevycházelo se ještě například z typologických znalostí a podkladů běžných v dnešní době a možná proto byl výsledek takový, jaký dokumentuje popis těchto porostů a údaje v níže uvedené tabulce 3. Ta udává procentuální podíly zastoupení redukovaných plošných podílů dřevin z analyzovaného oddělení.

Tab. 3 Porovnání relativních redukovaných plošných podílů dřevin v období let 1900 - 1950 

 Rok_varianta
 DB     SM     MD     BO    JD    
 JS     HB     BRK     LP     BBK     BK     BR    Celkem (%)
 1900     100      +        +    +  +    100
 1905     54  35  5  3
 2  1              100
 1950_A  70  9    7      4  2
 1
 1 3
3
 100
 1950_B  52  30  1  6      3  2  1  1  2  2  100

 
Legenda:
_A ….. převod předržením pařeziny (část analyzovaného oddělení)
_B ….. převod přímý a předržením pařeziny (vyhodnoceno celé oddělení)
  + ….. jednotlivý výskyt

Zajímavé je dále i to, že LHP pro následující období pro námi analyzované oddělení definuje tzv. ideální porostní skladbu a to následovně: DB 5, HB 1, BK 1, BO 2, LP 1 (MD, BRK). Celkem pochopitelně se v ní již (vůbec!) neuvažuje se SM.

Vývoj a zhodnocení převodů v období let 1951 – 1963 (2003)


Zařízení lesů s platností k 1.1. 1963 již ale, i přes výše uvedený špatný stav porostů v převodu, zahrnulo celé toto oddělení do lesa vysokého. Konkrétně do hospodářské skupiny IA120 s plánovaným obmýtím ve 120 letech!
Výsledek hospodaření v tomto počátečním námi analyzovaném období, tj. od roku 1950 do roku 1963 charakterizuje následující tabulka:

Tab. 4 Porovnání relativních redukovaných plošných podílů dřevin v rozmezí let 1950 – 1963

 Rok     DB    SM    
 MD     BO     JD     JS     HB    BRK    
 LP     BBK    BK    
BR    
 Celkem (%)
 1950     52     30     1  6      3  2  1  1  2  2  100
 1963     48     29     5  4      5  2  2  3  2  0  100

   
Z výsledků hospodaření a dat tabulky je patrné, že se na daném území sice podařilo udržet protěžovanou jehličnatou složku na stejné úrovni jako v minulém období, avšak za cenu jejího neustálého vylepšování a doplňování do porostních mezer a zalesňováním hojně zakládaných pruhových sečí (obr. 3). Na dodržení v minulém plánu doporučené ideální porostní skladby není brán příliš ohled.
Pro celé oddělení byl stanoven následující výhledový cíl: BO 4, DB 3, MD 1, HB 1 a LP 1. U jednotlivých porostů je navíc v případě jejich možnosti obnovy definován cíl obnovní v opačném případě cíl dosažitelný. Nutno dodat, že výhledový cíl je již definován na základě typologických průzkumů. 

Obr. 3 Porostní mapa analyzovaného území (stav k 1.1. 1963)

   Obr. 3 Porostní mapa analyzovaného území (stav k 1.1. 1963)


Převod tak pokračuje dále v podobě, kterou popsal POLANSKÝ (1966) tak, že se pracovalo převážně převodem přes nepravou kmenovinu, popř. předrženou pařezinu s použitím kulisové seče. Jak je patrné, v rámci našeho oddělení se tedy jedná o kombinaci převodu předržením pařeziny a převodu přímého.
Stav porostů (obr. 4) námi analyzovaného oddělení na základě dat LHP následujícího (pro období platnosti v letech 1973 – 1982) uvádíme především z toho důvodu, neboť od tohoto okamžiku na území celého LZ - VŠZ v Brně byly všechny porosty zařazeny již jen pouze do tvaru lesa vysokého!

Obr. 4 Porostní mapa analyzovaného území (stav k 1.1. 1973)

   Obr. 4 Porostní mapa analyzovaného území (stav k 1.1. 1973)


Časovou řadu naší analýzy ukončujeme popisem stavu v současné době platného LHP (2003 – 2011), který je obsahem níže uvedené tabulky:

Tab. 5 Porovnání relativních redukovaných plošných podílů dřevin v rozmezí let 1950 - 2003

 Rok     DB     SM    MD    
 BO    JD    
JS    
HB    
 BRK     LP     BBK     BK    BR    
DG    
 KR     Celkem (%)
 1950     52     30    1  6      3  2  1  1  2  2      100
 1963     48     29    5  4      5  2  2  3  2  0      100
 1973     30     28     10   5    4  8  2  5  3  2    3    100
 2003*  53        2  4    3  11  2  6  3  12    1 2
 100

* Pozn.: Vypovídací hodnota dat je snížena vzhledem k nerespektování vymezování trvalých jednotek rozdělení lesa v identických hranicích (data se tak vztahují pouze k části analyzovaného oddělení; konkrétně jde o porost 381Aa, který představuje cca 60% z původního námi analyzovaného oddělení č. 2).

Z dat výše uvedené tabulky (tab. 5) vyplývá, že původní záměr, tj. udržet podstatný podíl jehličnanů (konkrétně SM), byl opuštěn a v současném zastoupení již SM není vůbec přítomen, což na daném stanovišti považujeme za více než správné. Zároveň je více než dobře patrný výrazný nárůst v zastoupení BK a HB, jakož i protěžování dominantní dřeviny (DB), jehož zastoupení je díky tomu na stejné výši jako v roce 1905, tj. v období, kdy se tady s převody těchto porostů započalo.

Založení demonstračního objektu středního a nízkého lesa na lokalitě Hády na ŠLP Masarykův les Křtiny

V rámci projektu „Nízký a střední les - plnohodnotná alternativa hospodaření malých a středních vlastníků lesa“ je v porostních skupinách 381A9/5 a 381A3 (označení podle současného LHP – 2003 až 2012) na ŠLP Masarykův les Křtiny plánováno zřízení demonstračního objektu nízkého a středního lesa. Kromě výzkumného zaměření bude objekt sloužit jako ukázka hospodaření v těchto tvarech lesa nejen pro studenty lesnické a dřevařské fakulty, ale i pro širokou odbornou veřejnost. V obou porostních skupinách bude v rámci  demonstračního objektu založeno celkem 6 základních variant nízkého a středního lesa:


Obr. 5 Lokalizace zkusných ploch projektu (381A3 a 381A9/5)
 
Obr. 5 Lokalizace zkusných ploch projektu (381A3 a 381A9/5)

Les střední – porostní skupina 381A9/5

1.    varianta s využitím stávajících 2 etáží. V současné době je první etáži 55 let, druhé etáži je 95 let. Třetí etáž zcela chybí. V obou etážích se převážně jedná o dub, habr a břek. Bude aplikována nižší hustota výstavků (100 ks/ha),

2.    varianta s využitím stávajících 2 etáží. V současné době je první etáži 55 let, druhé etáži je 95 let. Třetí etáž zcela chybí. V obou etážích se převážně jedná o dub, habr a břek. Bude aplikována vyšší hustota výstavků (150 ks/ha) než v prvním případě,

3.    varianta kontrolní plocha, na níž bude sledován vývoj stávající nepravé kmenoviny při zachování stávajícího režimu výchovy.


Les nízký – porostní skupina 381A3

4.    varianta nízkého lesa s výstavky dřevin, které jsou na ploše k dispozici – předpokládá se využití výstavků modřínu, dubu, břeku aj. Počet výstavků nebude přesahovat 100 jedinců na hektar,

5.    varianta klasický nízký les (s doplněním sazenicemi DB – pravděpodobně v prvním roce). V této variantě se dále předpokládá její rozdělení na dvě části a) a b). Ty se od sebe budou lišit intenzitou výchovy, jejíž výsledkem bude rozdílná kvalita dříví (paliva),

6.    varianta kontrolní plocha – bude rozdělena na dvě části. Jedna část bude ponechána v současném stavu (a) a druhá bude vytěžena na holo (b). Výchova na těchto dílčích částech nebude prováděna.

Obr. 6 Situace uspořádání variant demonstračního objektu nízkého a středního lesa na lokalitě Hády

Obr. 6 Situace uspořádání variant demonstračního objektu nízkého a středního lesa na lokalitě Hády

Obr. 7 Typologická mapa analyzovaného území

Obr. 7 Typologická mapa analyzovaného území

Z typologického hlediska (obr. 7) je porostní skupina 381A9/5 charakterizována jako dřínová doubrava s bukem na rendzině (2X2) a skupina 381A3 jako hlinitá buková doubrava s ostřicí chlupatou na plošinách a mírných svazích (2H2).

V lese nízkém s výstavky se předpokládá ponechání přibližně 100 stromů na hektar. Jejich značný podíl bude tvořit jeřáb břek, u něhož se předpokládá značný hospodářský a ekologický význam. Zároveň bude tato dřevina zvyšovat diverzitu porostu. Dalším důvodem ponechávání Sorbus torminalis je zájem vlastníka o udržení této dřeviny.

Obmýtí v lese nízkém bylo stanoveno na 30 let, a to s ohledem na optimální produkční dobu stanoviště.

Počet výstavků v lese středním je podle dostupné literatury možno stanovit na 100 až 150 stromů na hektar. Při předpokladu obmýtí v dubových porostech 120 – 150 let (tj. 3 až 4 x 30-leté obmýtí spodní etáže) na VP 50 x 50 m bude předpokládané následující rozvrstvení etáží:       

 
Tab. 6 Návrh počtu výstavků pro jednotlivé etáže s výhledem do 120 až 150 let (tj. 4 až 5 30-tiletých dob obmýtí pařeziny).

 Etáž     Věk v roce 2007  Označení etáže/por. sk.  Počet stromů v etáži na hektar
 100     120     150
 IV     etáž chybí  etáž chybí  ()
 ()  ()
 III     etáž chybí
 etáž chybí
(10) (12)  (15)
 II     95     9  25     30     38
 I 
 55     5  65     78     98
 Celkem výstavky na 0,25 ha  25     30     38

  Pozn.: v závorkách jsou uvedeny modelové počty výstavků horní etáže, která v porostu při převodu na les střední chybí.


Způsob založení jednotlivých variant demonstračního objektu


Založení demonstračního objektu a prostorového uspořádání jednotlivých variant je navrženo ve vztahu k přilehlé NPR Hádecká planinka. Přitom se počítá se zachováním 50 m širokého ochranného pásu na hranici s rezervací, který bude použit jako kontrolní plocha.

Tab. 7 Předpokládané rozložení stromů v etážích v jednotlivých variantách.

  Počet výstavků na plochu
 Výstavková etáž
 Výstavková třída      I          II    
 III        IV    
 Věk         30 – 60 
 60 – 90  90 – 120  120 – 150
 1_SL_5595_MHV  47     30     12     5  
   26     14     6  1
 2_SL_5595_VHV  68     44     17     7  
   37     20     8  2
 3_SL_OPNPR_Kontrola
 ponechání stávajících dvou etáží
 4_NL_vystavky
 max. 31
 max. 31
 5_NL (a, b) 
 založení smýcením na holo
 5_NL a
 výchova mírnější se zaměřením na nízkou pracnost
 5_NL b
 intenzivnější výchova
 6_NL_kontrola 
 
 6_NL_kontrola_a
 ponechání stávajícího porostu
 6_NL_kontrola_b  
 založení smýcením na holo
 Pro 100 a 150 výstavků na hektar a tři 30-tileté doby obmýtí pěstování byl stanoven poměr etáží takto – první třída výstavků činila 65 % všech výstavků, u druhé třídy to bylo 25 %, třetí 10 %.  Pro čtyři 30-tileté doby obmýtí pěstování bylo určeno – 55 % nejmladších výstavků první třídy, 30 % druhé třídy, třetí 12 % a čtvrté 3 % (POLANSKÝ 1956).

 
Vysvětlivky k tabulce: SL – střední les, NL – nízký les, 5595 – etáže 55 let a 95 let, MVH - menší hustota výstavků, VHV - vyšší hustota výstavků, OPNPR – ochranné pásmo národní přírodní rezervace

Obnova
Předpokladem úspěšného převodu je dostatečný počet mladších pařezů do věku 40 až 60 let, dostatečné množství vhodných dřevin. Ve stávajícím porostu budou odstraněny jehličnaté dřeviny. Zejména se bude jednat o douglasku tisolistou. Kvalitní jedinci modřínu budou v některých případech ponecháni. Plánované obmýtí etáží lze s ohledem na stav porostu a literární zdroje stanovit na 30 let (platí pro nízký i střední les). Celková produkční doba výstavků bude násobkem obmýtí spodní etáže (pařeziny). V současné době se u výstavků dubu předpokládá celková produkční doba cca na 120 až 150. Vzhledem k vlivu okolního mateřského porostu bude pro střední les nutno používat šířku seče minimálně 50 m, pro les nízký lze šířku seče snížit maximálně na 25 m. Umělé doplnění přirozeně vegetativně a generativně neobnovených míst sazenicemi dubu do 1-2 let po těžbě.

Výchova
Doplněné sazenice bude nutno za 3 – 5 let uvolnit, aby je výmladky zcela nepotlačily. Pro dosažení odpovídající kvality nízkého a středního lesa bude nutno za 6 až 8 let po založení porostu provést seč plecí, kde budou odstraněny nežádoucí druhy výmladků.

Obr. 8 Ilustrační foto zkusné plochy pro střední les (v pozadí dobře patrný ponechaný výstavek), foto: Kadavý (duben, 2008)V průběhu vývoje porostu pařeziny, tj. v prvním 30-ti letém obmýtí, budou prováděny výchovné zásahy zaměřené na snížení počtu výmladků v trsech. Intenzita a návratná doba se bude lišit v závislosti na stavu porostu a na výzkumné variantě. V případě varianty a) bude volen režim mírnější se zaměřením na co nejmenší pracnost. Zde budou provedeny maximálně dva zásahy. První bude založen na již zmiňované seči plecí a druhý bude zaměřen na jednocení výmladků v trsu na počet 5 ks. V druhém případě (hospodářsky intenzivnější) budou zásahy uplatňovány přibližně dvakrát za obmýtí. Konečný počet jedinců v trsu by se průměrně měl pohybovat do hodnoty 3.

Výchova středního lesa bude podobná jako u lesa nízkého, s tím rozdílem, že jsou již dopředu vybíráni jedinci semenného původu, kteří budou časem uvolňováni a budou dorůstat na místa průběžně těžených výstavků. S blížícím se koncem obmýtí budou budoucí výstavky včas uvolňovány tak, aby si přivykly na následné úplné uvolnění. Platí zásada, že budoucí výstavky musí mít zcela volnou korunu, tzn. že je musíme uvolnit odkácením všech stromů v jejich bezprostředním okolí.

Zaměřujeme se zejména na podporu generativních jedinců, tj. budoucích výstavků. Pro dosažení odpovídající kvality nízkého a středního lesa bude nutno za 6 až 8 let po založení porostu provést seč plecí, kde budou odstraněny nežádoucí druhy výmladků a budou podpořeni jedinci generativního původu. Ve velmi omezené míře je možno uvolnit i kvalitní výmladek, ale ten je nutno nejpozději v druhém obmýtí pařeziny odstranit. Dále navrhujeme 5 let před koncem doby obmýtí, tj. před těžbou provést probírku zaměřenou na uvolnění budoucích výstavků. Tento zásah vyplývá z poznatků COTTY (1845), KONŠELA (1931), POLANSKÉHO (1956) a praktických poznatků z oblasti Iphofenu (Německo), které upozorňují na jejich nepříznivý štíhlostní kvocient.

Kromě pročistky bude probírka v lese středním prováděna zřídka. Vhodné je ji použít při delším obmýtí, kdy se v předstihu uvolňují zejména budoucí výstavky. Ty tímto zásahem zesílí a připraví se na růst mimo zápoj (později se neohýbají). Další postup uvolňování výstavků je stejný jako v lese nízkém s výstavky.

Výchova horního porostu bude omezena pouze na zvyšování jakosti dřeva výstavků ořezáváním pňových výmladků (vlků). Tento zásah bude uskutečňován těsně před jarem společně s těžbou výstavků. Zároveň je optimální odstranit odumřelé, odesychající a příliš dlouhé větve. Správným výběrem, výchovou a přípravou výstavků tak předejdeme jejich zavlčování.

Obr. 8 Ilustrační foto zkusné plochy pro střední les (v pozadí dobře patrný ponechaný výstavek), foto: Kadavý (duben, 2008)

Závěr

Příspěvek se zabýval třemi vybranými metodami převodu nízkého lesa na les vysoký vniklými v odlišných historických obdobích. V rámci projektu „Nízký a střední les – plnohodnotná alternativa hospodaření malých a středních vlastníků lesa“, řešeném na Lesnické a dřevařské fakultě v Brně, jsou kromě jiných cílů zakládány i demonstrační objekty, které budou sloužit jako reprezentativní ukázka pro zvolený typ hospodaření (nízký, střední les). Zároveň budou v těchto objektech stabilizovány zkusné plochy za účelem sledování vývoje vybraných biometrických veličin, evidence pěstebního režimu a evidování nákladů pro následná ekonomická hodnocení. Jeden z demonstračních objektů se bude nacházet na území Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny v lokalitě Hády. Na tomto území byly v minulosti provedeny s různým úspěchem převody nízkého lesa, přičemž počátek převodů porostů v této oblasti je možné datovat přibližně do roku 1905. K popisu a zhodnocení aplikovaných převodů nízkého lesa na les vysoký byla proto využita historická data a byl popsán záměr a vývoj převodu. Zhodnocení úspěchu, či neúspěchu toho či onoho typu převodu může být vodítkem pro další úvahy jak nakládat s přestárlými pařezinami, a to nejen převodem na les vysoký, ale převodem a dalším využitím alternativního hospodaření lesa ve tvaru lesa nízkého, či lesa středního.


Literatura


COTTA, H., 1845: Anweisungen zum Waldbau., s. 102-151.
DOLEŽAL, B. (1951): Hospodářská úprava převodů. In: Všeobecná část LHP SLH Lesnické fakulty VŠZ v Brně. Brno: 131 – 147.
JANČÍK, A. (1968): Dějiny lesního závodu VŠZ v Brně. A) Adamovské lesy, 3. éra Jana II. Liechtenštejna a počátků Vysoké školy zemědělské v Brně. ŠLZ VŠZ Křtiny. 170 stran.
KONŠEL, J. (1931): Stručný nástin tvorby a pěstění lesů. 552 s.
MZLH (1958): Rámcové směrnice pro převody výmladkových lesů na lesy vysokokmenné. Sbírka pokynů státních lesů, 1: 3-5, Praha.
POLANSKÝ, B. (1957): O pěstební technice převodů pařezin. Praha. Lesnictví, 2: 125-136.
POLANSKÝ, B. (1966): Převody pařezin na nepravé kmenoviny, jejich růst a obnova. Lesnický časopis, 8: 765-790.
POLANSKÝ, B. a kol. (1956): Pěstění lesů III díl. SZN Praha. 595 s.
UTINEK, D. (2004): Převody pařezin na střední les v městských lesích Moravský Krumlov (založení výzkumných ploch). Disertační práce. LDF MZLU, Brno. 124 stran.
VYSKOT, M. (1958): Pěstění dubu. SZN Praha. 284 stran.
VYSKOT, M. (1961): Výsledky nepřímých převodů pařezin přetvářením. Praha. Lesnictví, 12: 1061-1090.
WIEHL, J. (1902): Anleitung zur Anlage von Schirmschlägen und Unterbau von Laub-und Nadelhölzern behufs Überführung des Nieder-walde in den Hochwaldbetrieb, zugleich Anleitung zur Umwandlung räumiger zuwachsarmer Nadelholz und Laubholz-Hochwaldbestände durch Verjüngung. Olomouc.

Poděkování
Příspěvek vznikl jako součást projektu NAZV ČR č. QH71161 „Nízký a střední les – plnohodnotná alternativa hospodaření malých a středních vlastníků lesa“.


Shlédnutí: 9084

Napište první komentář
RSS komentáře

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte..

Powered by AkoComment Tweaked Special Edition v.1.4.2

Aktualizováno ( Wednesday, 10 December 2008 )
 
Template by SCHAFFENSKRAFT.INFO © 2008 | CSS 2.1 | XHTML 1.0