Advertisement
Seriál příspěvků o převodech lesa – V. (Směrnice 1958) Tisk E-mail
Příspěvek přidal Jan Kadavý   
Friday, 28 November 2008
Nejen pro srovnání s metodou, kterou jsme představili v minulém díle našeho seriálu, přinášíme popis metod převodů na základě Rámcové směrnice pro převody výmladkových lesů na lesy vysokokmenné z roku 1958. Popis těchto postupů pokládáme za důležitý především proto, neboť touto směrnicí byl nastolen převod lesů nízkých na lesy vysoké pro celé území našeho státu (státních lesů). 

 

3.5 Rámcové směrnice pro převody výmladkových lesů na lesy vysokokmenné


Směrnice definovala základní účel převodů, kterým mělo být dosažení nejvýhodnější tvarů lesa z hlediska plánovaného národního hospodářství. Pro převod tak v úvahu přicházely porosty, které:

  • nemohly plnit požadavky maximální produkce jakostního dřeva
  • nemohly dostatečně plnit funkci vodohospodářskou, ochrannou aj.


Jednoznačně konstatovala, že v případech, kde lesy nízké v tomto tvaru plní úspěšně svoji funkci, pak nemají být převáděny.

Při rozhodování o hospodářském tvaru lesa bylo, dle této směrnice, nutno zvážit ekonomickou a biologickou výhodnost středního lesa!

Převody bylo možné realizovat pouze v těch porostech, u kterých to předepisovaly lesní hospodářské plány. Směrnice kritizovala lesní hospodářské plány především proto, že doposud neřešily vždy převody jednotně a dostatečně podrobně a také proto, že nebyly zpracovány v souladu se  zásadami této směrnice. Konstatovala, že nelze oddalovat převody do doby komplexní hospodářské úpravy lesů, kde jedním z důležitých podkladových materiálů bude typologický průzkum. Stanovila, že než tomu tak bude, bude nutné pro každý závod vyhotovit plán převodů za spolupráce Lesprojektu a provozu tak, aby byly v souladu s touto směrnicí.

Převody lesa nízkého na les vysoký se na základě této směrnice měly realizovat přímo nebo nepřímo a rozlišovaly tak následující způsoby převodů:

  • přímý (převod holosečí),
  • nepřímý- postupný (převod předržením),
  • přetvářením (převod obnovou a výchovou).

 

3.5.1 Převod přímý (převod holosečí)

Převod přímý doporučovala provádět vytěžením nízkého lesa holosečným způsobem, zpravidla s vyklučením pařezů, často spojeným s polařením a založením nového porostu sadbou nebo síjí. Byl doporučován jen pro některé typy lužních oblastí, především jednalo - li se o následné pěstování topolů. Pokud byl tento druh použit i u jiných typů lesa, doporučovalo se neklučit pařezy a ponechat výstavky.

3.5.2 Převod nepřímý – postupný (převod předržením)

Postupný převod byl na základě této směrnice definován jako převod, který směřoval k vytvoření nepravé, příp. pravé kmenoviny, přičemž se pracovalo převážně výchovou.
Přistoupit k tomuto typu převodu se doporučovalo v porostech, které měly:

  • dostatečný počet a pravidelné rozmístění po ploše kvalitních (především generativních) stromů cílové dřevinné skladby (pro dubovou pařezinu ve věku tyčkoviny byla doporučována jejich minimální účast v počtu 300 ks na 1ha)
  • vhodnou dřevinnou skladbu na daném stanovišti
  • dobrý zdravotní stav


Postup předpokládal, že kvalitnějších porostů bude dosaženo postupným převodem porostů mladších, neboť při větším počtu kvalitních jedinců v podúrovni je možné je včasnými čistkami a probírkami převést do úrovně, aby později tvořily hlavní část porostu. Postup je postaven na soustavné výchově, která spočívá na zásadách kladného výběru v úrovni porostu.

Je samozřejmé, že tento postup nebyl doporučován pro porosty, které byly tvořeny pouze z jedinců výmladkového původu pocházejících ze starých pařezových hlav, několikrát stínaných.

3.5.3 Převod přetvářením (převod obnovou a výchovou)

Tento typ převodu byl směrnicí definován jako převod lesa nízkého, při kterém se pracovalo vždy s  obnovou. Mohly tak nastat případy, že porosty bylo nutné pro obnovu předem připravit výchovou. Přistoupit k tomuto typu převodu se doporučovalo v porostech, které byly:

  • nepřírůstavé
  • netvárné
  • nevhodného druhového složení
  • mezernaté
  • s nízkým podílem hospodářsky cenných dřevin


Postup doporučoval využít znalostí o ochabující výmladnosti s přibývajícím věkem lesa nízkého, neboť hlavním problémem u tohoto typu převodu bylo zavádění nových porostních složek (s ohledem na bujnou výmladnost a konkurenci pařezin). Směrnice předpokládala, že dané stárnutí je rozdílné podle jednotlivých druhů dřevin, stáří pařezových hlav a prostředí; např. v případě dubu konstatovala, že k ochabování výmladnosti dochází asi po 60 roce věku výmladků.

Směrnice doporučovala pracovat zásadně pomístně, maximálně využívat clony jak výstavků, tak i vhodně redukovaných výmladků a v co největší míře využívat přirozené obnovy. Konstatovala, že velkou výhodou tohoto postupu je skutečnost, že ponecháním vhodných stromů jako výstavků, i za předpokladu jejich postupného odstraňování, zvýší se výnosovost, zvětší se pravděpodobnost přirozené obnovy a výtěží z výstavků se zlepší výnosová trvalost.

Upozorňovala na nutnost správné výchovy korun u těch jedinců, s nimiž se následně počítá jako s výstavky, neboť bez této výchovy se dostavuje například u dubu zavlčení a usychání korun.

Závěrem je nutno podtrhnout, že u obou posledních typů převodů směrnice zdůrazňovala nutnost již v nejmladších porostech vyhledávat pro neustálé zvyšování kvality stromové zásoby jedince ze semen a to jak u dřevin hospodářských, tak i melioračních tak, aby počet těchto jedinců byl na převáděné ploše co nejvyšší. Současně s tímto však zdůrazňovala nutnost zmenšování počtu výmladků na pařezových hlavách vytínáním nekvalitních a nežádoucích výmladků.

Z hlediska hospodářské úpravy převodů směrnice definovala především provozní cíle, doporučené doby převodní hospodářské skupiny (hospodářského souboru) a dobu převodu porostu. Konstatovala, že provozní cíle je nutno stanovovat s ohledem na výsledky typologického průzkumu, rozbor stavu porostu a ekonomické požadavky lesního hospodářství. Doporučovala volit převodní dobu v délce od 30 do 80 let, s ohledem na přírodní a hospodářské poměry. Naproti tomu dobu převodu konkrétního porostu plánovala stanovit podle stavu porostu a povahy typologické jednotky, přičemž zdůrazňovala brát ohled především na následujících kritéria:

  1. přírůstavost porostu
  2. vliv porostu na prostředí
  3. původ porostu se zřetelem na stáří a zdravotní stav pařezových hlav
  4. zdravotní stav porostu
  5. kvalitní stav porostu
  6. vhodnost dřevin
  7. věk
  8. vhodnost půdy a porostu pro obnovu
  9. možnosti technického zvládnutí převodu
  10. žádoucí druhovou skladbu


Krátkou dobu převodu (do 30 let) doporučovala volit u porostů:

  • s dostatečným počtem jakostních stromů vhodných cílových dřevin
  • nekvalitních a nepřírůstavých


Z hlediska prostorové úpravy lesa směrnice vyzdvihovala její význam pro úspěch samotných převodů. Konstatovala však její špatný, v současnosti značně šablonovitě používaný způsob především vnitřní prostorové úpravy nízkých lesů.

3.5.4 Citovaná literatura


MZLH (1958): Rámcové směrnice pro převody výmladkových lesů na lesy vysokokmenné. Praha.  Sbírka pokynů státních lesů, 1: 3-5.


Jan Kadavý
Konec pátého dílu. Příště: Metoda Utinkova (2004)

 


Shlédnutí: 8060

Napište první komentář
RSS komentáře

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte..

Powered by AkoComment Tweaked Special Edition v.1.4.2

Aktualizováno ( Friday, 28 November 2008 )
 
Template by SCHAFFENSKRAFT.INFO © 2008 | CSS 2.1 | XHTML 1.0