Vliv různých způsobů obnovy na pařezovou výmladnost v jižní části Apalačského pohoří (USA) Tisk E-mail
Příspěvek přidal Michal Kneifl   
Wednesday, 18 March 2009
Prací zabývajícími se výmladnou schopností dřevin v souvislosti s aktivním lesnickým hospodařením je dnes jako šafránu. O to větší radost způsobí zjištění, že tématem, které bylo po dlouhou dobu u nás odsunuto na okraj lesnického zájmu a které navíc bylo deklasováno na něco podřadného a nepatřičného, se ve světě zabývají vážně a bez předsudků. Přinášíme volný překlad článku Ch. J. Atwooda, T. R. Foxe a D.L. Loftise, týmu autorů z Virginské polytechniky a americké lesnické služby USDA-FS.

Autoři popisují, že se v oblasti jižního Apakačského pohoří v posledních dekádách díky změně cílů hospodaření přikročilo k modifikaci obnovních způsobů. Doposud převládající holoseče ustupují jemnějším způsobům obnov díky důrazu na estetickou funkci lesa, snaze ponechávat stojící staré stromy jako zdroj potravy a hnízdních možností pro různé druhy ptáků, záměru redukovat efekty prudkých změn mikroklimatu po odlesnění holosečí a snaze podpořit a zachovat původní ekotypy dubu této oblasti.

Dub obecně (zdejší druhy dub košíčkatý - Q. prinus, dub červený - Q. rubra a  dub bílý - Q. alba) je zde považován za klíčovou hospodářskou dřevinu. Obnova dubu zde probíhá třemi různými způsoby. Zdejší lesníci rozlišují obnovu pomocí podpoření stávajícího náletu dřevin (advanced regeneration), dále přirozenou obnovu semenáčky ze žaludů opadlých těsně před holosečí a obnovu pařezovými a kořenovými výmladky. Především první a třetí z uvedených způsobů se hlavní měrou podílí na obnově porostu, jelikož semenáčky podléhají silné konkurenci jiných, rychleji rostoucích dřevin.

Výmladky jsou zde rovněž významnou složkou následného obnoveného porostu. Rostou dostatečně rychle a dokážou konkurovat ostatním dřevinám. Jsou zde tedy považovány za rovnocenné jedincům generativního původu. Důležitá je především zmínka autorů, že následná kvalita a vzrůst výmladkových jedinců je srovnatelná s jedinci semenného původu, pokud je při těžbě dbáno na seříznutí pařezů pokud možno těstě u země. Autoři se odvolávají na práci Groningera a kol z roku 1998. Popisují také skutečnost, že výmladná schopnost pařezů je v úzké negativní korelaci se stářím mateřského stromu a také jeho tloušťkou. Popisují, že např. u dubu bílého (Q. alba) silně klesá výmladná schopnost po dosažení věku 50 let, nebo výčetní tloušťky 20cm. Zdůrazňují však silné rozdíly mezi jednotlivými druhy dřevin. Např. u dubu košíčkatého (American chestnut - Q. prinus) klesá výmladná schopnost až po věku 100 let a při výčetní tloušťce nad 30cm. U dubu červeného je to po sedmdesátém roce věku, nebo po dosažení tloušťky 30cm.  Dále popisují (s odkazy na literaturu) rozdíly ve výmladné schopnosti s měnícím se stanovištěm, dobou provedené těžby a hustotou ponechaných výstavků, nebo mírou proclonění u clonné seče. Obecně je výmladná schopnost horší

  • na bohatých stanovištích
  • pokud těžba proběhne ve vegetační sezoně
  • při  stoupající hustotě ponechaných nevytěžených dospělých stromů

Cílem pokusu, který autoři založili v celkem sedmi lokalitách v porostech před zamýšlenou obnovou, bylo zjistit především vliv obnovního postupu, resp. hustoty ponechaného mateřského porostu, na výmladnou schopnost pařezů. Varianty provedené obnovy byly následující:

  1.   holoseč (smýcení všech jedinců s tloušťkou větší než 5cm)
  2.   clonná seč (kruhová výčetní základna ponechaných jedinců byla 2,9 -7m2/ha)
  3.   holoseč s ponecháním výstavků (kruhová výčetní základna ponechaných jedinců byla 8-20m2/ha)

Celý pokus byl vyhodnocen 10 let po provedené těžbě.
Prvním zajímavým výsledkem bylo, že ve výmladné schopnosti existují významné regionální rozdíly. Plochy byly totiž rozmístěny na velkém území a vzdálenosti mezi nimi se pohybovaly ve stovkách kilometrů. Zatímco na lokalitě položené na rozhraní států Virginia  a West Virginia obrazilo pouze 6% pařezů a méně (napříč variantami obnovy), na jiné ploše položené cca 140 severovýchodně obrazilo 16-36% pařezů napříč různými obnovními variantami.

Byl prokázán významný vliv hustoty ponechaných výstavků na výmladnou schopnost. Počet pařezů, které obrazily, byl vždy vyšší na holoseči, než na variantách s určitým podílem ponechaných stromů. Toto platilo pouze pro druhy dubu. U stinných dřevin podúrovně se tento efekt neprojevil. Pokles výmladné schopnosti u dubů činil cca 2% na každý 1m2/ha kruhové výčetní základny ponechaných stromů.

Literatura:
Ch. J. Atwood, T. R. Fox, D. L. Loftis (2009): Effects of alternative silviculture on stump sprouting in the southern Appalachians. Forest Ecology and Management, Vol. 257, 4, s. 1305-1313
J.W. Groninger, H.D. Stein, S.M. Zedaker and D.W. Smith (1998): Growth response and cost comparisons for precommercial thinning methods of Appalachian oak stump sprout clumps., Southern Journal of Applied Forestry 22, 1, s. 19–23.



Shlédnutí: 8528

Napište první komentář
RSS komentáře

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte..

Powered by AkoComment Tweaked Special Edition v.1.4.2

Aktualizováno ( Wednesday, 18 March 2009 )
 
Template by SCHAFFENSKRAFT.INFO © 2008 | CSS 2.1 | XHTML 1.0