Okolnosti, které musí být zvažovány při posouzení, zda pěstovat les nízký, nebo vysoký

Abychom mohli správně posoudit, kam správně nízký les patří a kam nepatří, musíme zvážit následující okolnosti:
a) půda
b) klima
c) dřevina
d) hospodářské požadavky
e) ekonomická rozvaha
f) užívací práva třetích osob (Servitute – Dienstbarkeiten - služebnosti)
g) velikost lesa

Půda
Na velmi chudých půdách krní dřeviny v růstu po velmi krátkém čase, zasychají jim vršky, často dokonce celé stromy a to z nedostatku živin. Pokud se ale na takových místech kácí dřeviny mladé a ve správném ročním období, pak míza z relativně velkého kořene úplně stačí vyživovat tenčí výmladky tam, kde by nemohla vyživovat velký kmen. Namísto neduživé tyčky vyrážejí z pařezu šťavnaté výhony, a tak se dají zmladit místa, které už nedávala vůbec žádný přírůst.
Ještě vhodnější je nízký les na mělkých, na živiny však bohatých půdách. Zde nachází jemnější dříví tu nejlepší výživu a odrůstá dobře a rychle tam, kde větší strom nemůže existovat.
Na tomto místě je nízký les oprávněný, pokud jsou zastoupeny listnáče, nebo zde mohou být vysazeny.

Klima
Názory na to, zda je v drsnějším klimatu vhodný vysoký, nebo nízký les, nebyly dlouho jednotné. Pečlivá pozorování však mimo veškerou pochybnost dokázaly, že nízký les patří spíše do mírného, nebo teplého klimatu. Severní země mají také daleko méně nízkých lesů, než ty jižní.

Dřevina
Výmladky nerostou u všech dřevin stejně. U některých dřevin rostou výmladky na pařezu (například u buku), u některých u země okolo pařezu (např. u břízy), u jiných z kořenů (např. u osiky, nebo olše). Platí zde následující zásada: čím větší má dřevina schopnost kořenové výmladnosti, tím snadněji se dá nízký les pěstovat. Snadnost pěstování však nemůže být jediným doporučujícím pravidlem při výběru dřeviny pro nízký les, v potaz musí být vzat také objem vypěstovaného dříví a jeho hodnota. Následující dřeviny bývají přednostně doporučovány pro nízký les:
olše, duby, habr, javory, jasan, jilmy, buk, jedlý kaštan, bříza, vrby, líska, akát, třešeň, střemcha, krušina a svída. Bříza vykazuje na některých stanovištích vynikající růst a také výnos. Někdy ale dává výnos mizerný. Lípa sice oplývá silnou výmladností, neposkytuje však kvalitní dřevo a svou výmladnou schopností utlačuje jiné cenné dřeviny. Tři poslední uvedené křoviny se sice velmi dobře zmlazují, neposkytují ale hodnotný výnos.

Hospodářské požadavky
Kde je žádáno a dobře placeno tenké dříví, např. u velkých řek na zpevňování břehů proti erozi, nebo na košíkářské účely, je často nízký les více na místě, než les vysoký. Stejné pravidlo platí u poptávky po tříslové kůře na koželužské účely.

Ekonomická rozvaha
U každého využitelného lesního pozemku není rozhodující výnos jako takový, ale i doba jeho využívání. 100 Tolarů, které získáme nyní, mají větší hodnotu, než 200 Tolarů, které dostaneme za 40 let. Tento aspekt přiměje často právě soukromé vlastníky k zavedení nízkého lesa.
Dobrý odbyt dřeva a vysoké ceny v současné době (a pramalé vyhlídky, že dřevo v budoucnu udrží současnou vysokou cenu) může být rovněž popudem k zavedení nízkého lesa tam, kde by jinak les vysoký byl výhodnější.

Služebnosti
V lese, ve kterém po dosažení věku 6 let oprávněným osobám vzniká právo pastvy dobytka, je v mnoha případech nízký les výhodnější, než les vysoký. Leda by se paseky daly zalesnit vzrostlými stromy:-)) (píše Cotta).

Velikost lesa
Pro velmi malé lesní plochy se hodí nízký les více, než vysoký, především tam, kde plocha lesa je roztroušená v polnostech. Jednotlivé parcely o velikost 20-40 Akrů (zastaralá míra, jeden Akr = 0.55398ha), které se nacházejí v polích, mohou být nejsnadněji obhospodařovány jako les nízký.

Něco o obmýtí v nízkém lese
Jen nemnohé dřeviny obrážejí výmladky až do vysokého věku a obmýtí nad 40 let v nízkém lese by vůbec nemělo být plánováno. Pod touto hodnotou závisí bližší určení obmýtí na dřevině, jejím využití a na stanovišti. Přírůst dřevin v nízkém lese, stejně jako v lese vysokém, se mění s věkem a proto se posunováním obmýtí nahoru, nebo dolů dosahuje více, nebo méně dřeva. Dubový les, například, dává na dobrých stanovištích v rámci 30 let více dřeva v šesti obmýtích, než v jednom jediném. Maximální  dosažitelná produkce však není jediným kriteriem pro stanovení obmýtí. Proto, kde není poptávka po tenkém dříví, které pětileté obmýtí poskytuje, musí požadavek maximální produkce ustoupit požadavku po silném dříví.
Protože se požadavky na sílu sortimentu velmi různí, paleta stanovišť je pestrá a dřeviny samotné se svým růstem jedna od druhé velmi liší, není obecně možné stanovit jednotný předpis obmýtí. Přesto je možno dát následující doporučení:

Doba těžby v nízkém lese
Existují dvě skupiny lesníků, z nichž jedni tvrdí, že by se nízký les měl těžit v míze a druzí mimo mízu. Podle mého má každý způsob své výhody a nevýhody.
Nevýhody těžby v míze:
1) pařezy ztrácejí sílu mízotokem
2) v době těžby se kůra snadno trhá od dřeva a těžbou se pařez poškozuje
3) u pozdních jarních mrazů vytékající míza mrzne, což může způsobit zánik pařezu

Výhody těžby v míze:
1) jarní mrazíky neškodí pařezům tolik, jako krutý zimní mráz
2) povrch pařezů seříznutých na podzim a začátku zimy vysychá a tím se omezuje výmladná schopnost
3) pokud se v zimě střídají mrazy s dobami oblevy, kůra se odděluje od pařezů a pařezy pak trpí hnilobou
Nestranný pozorovatel rozpozná, že jednoznačný resultát nemůže být vyřčen, protože např. existují lesy, které mají vynikající výmladnou schopnost a mohou být káceny v míze i mimo mízu. Existují i takové, které velmi špatně opukají a můžeme je mýtit, kdy chceme, výmladnou schopnost nezlepšíme. Kdo má jednostranné zkušenosti, nechá se jimi snadno zavést, kdežto nestranný pozorovatel nazná, že dřevina, stanoviště a další vnější související okolnosti jsou rozhodující pro to, zda těžit tu v míze, onde zase mimo mízu.
U břízy například nezaručuje těžba v míze stejný počet výmladků, jako podzimní a zimní těžba. U buku naproti tomu je lepší těžit v míze. Olše opuká velmi dobře, pokud je těžena v zimě. Mimo to, kdo by chtěl na podmáčených místech, které jsou mimo dobu mrazů nepřístupné, těžit v míze?
Obecně ale, bez ohledu na pestrost našich lesů, lze těžbu v míze označit za výhodnější z důvodu následné lepší výmladnosti. Z toho ale v žádném případě nevyplývá, že těžba v míze je všeobecně a všude doporučena. Je nutno vzít v potaz i poškození, ke kterému v důsledku těžby nutně musí dojít.

Která roční doba těžby je s ohledem, na škody nejvhodnější?
Pokud se těžba provede na podzim, v zimě, nebo velmi časně na jaře, může být vytěžená hmota vyklizena ještě před nástupem rašení a dojde jen k velmi malým škodám. Při těžbě v míze, naproti tomu, je někdy nemožné vyklidit dřevo před vypučením listů a výmladků. Na obzvláště velkých pasekách zůstává někdy dříví ležet tak dlouho, že obzvláště na dobrých stanovištích a u rychle rostoucích dřevin vyrostou výmladky několik stop vysoko (Saská stopa = 28,3cm). Když potom je přikročeno k odvozu, mnoho výmladků se ulomí, nebo přejede, ale především k největším škodám dojde samovolnou pastvou tažného dobytka.
Seč, na které narostou  ještě před odvozem ty nejlepší výmladky, vykazuje po odvozu zpravidla to nehorší poškození. Tedy výhoda získaná těžbou v míze byla ztracena poškozením výmladků při odvozu. Pokud jsou ale výmladky nečetné a slabé, není škoda zpravidla významná.
Z předchozího vyplývá, že se nedá všeobecně stanovit určitý okamžik jako jediný optimální k těžbě v nízkém lese. Dá se však posoudit, za jakých okolností ta či ona roční doba je vhodná pro těžbu. Pokud výmladky na určitém stanovišti rostou dobře v jakémkoliv ročním období, je vhodnější s ohledem na škody odvozem těžit na podzim, nebo v zimě. Na stanovištích, kde je výmladná schopnost horší, platí obrácené pravidlo: těžit v míze, neboť škoda odvozen není významná. Samozřejmě za předpokladu, že další podstatné okolnosti nejsou pro okamžik těžby určující.

Ve které roční době je dříví nejkvalitnější?
Kvalita výmladnosti a větší či menší riziko škody odvozem nejsou jediné aspekty, které při volbě doby těžby musíme zohlednit. Důležitá je také kvalita dřeva. Protože mluvíme o nízkém lese, nemuseli bychom se vlastně zabývat silnějším stavebním a užitkovým dřívím. Abychom ale tento aspekt později nemuseli opakovat, zmíníme na tomto místě silné i tenké dříví.
Naskýtá se otázka, ve kterém ročním období má vytěžené dřevo nejvyšší hodnotu?
a) jako palivo
b) jako užitkové a stavební dříví

O kvalitě palivového dříví se názory různí. Osoby, které bezprostředně přicházejí do styku s dřívím při vytápění, tvrdí, že je dříví kácené v míze výhřevnější. Toto tvrzení se ale zakládá na klamu. Pokud bychom vzali dříví naprosto stejné kvality, polovinu pokáceli v míze a polovinu mimo mízu, bude lépe hořet dříví lépe vyschlé, cože je zpravidla dříví kácené v míze. Lépe a snadněji vysychá. Proto se obecně pokládá dříví kácené v míze za lepší palivo, byť může být i méně výhřevné.
Ohledně užitkového a palivového dříví panuje názor, že dříví kácené v zimě je pevnější a trvanlivější. Dříví některých dřevin získá ale větší pevnost a trvanlivost, pokud je pokáceno těsně po vyrašení listí a potom se nechá ležet tak dlouho, dokud listy nevytáhnou ze dřeva většinu vody. Takto ošetřené březové dříví se například výborně hodí na stavební účely a v trvanlivosti se téměř vyrovná dubu. I když však je zimní těžba užitkového dříví výhodnější, většinou se ustoupí požadavku loupání kůry a těží se v míze.

Jak musí probíhat těžba dříví v nízkém lese?
Těžba musí být provedena pokud možno těsně u země a to jen ostrou sekyrou a jistou rukou, aby se pařez neroztříštil. U tenčích, mělce kořenících pařezů, u kterých hrozí, že kořeny by těžbou byly otřeseny, je vhodnější použít pilu místo sekyry. Zkušenost mě poučila, že v takových případech výmladky rostou lépe po odříznutí, než po odseknutí kmínku. Je nutné upozornit, že těžba musí probíhat v mladém porostu. Kdyby například v bukovém nízkém lese s obmýtím 40 let při minulé těžbě udělal někdo vysoké pařezy a my bychom chtěli jeho chybu napravit a při další těžbě pařezy uříznout u země, byla by následná výmladnost srovnatelná s 80-ti letým porostem. Kácet se tedy musí na „mladém dřevě“.

O trvanlivosti pařezů
U těch dřevin, které neoplývají kořenovou výmladností, nebo se samovolně nedělí do více kmínků, jako je tomu např. u lísky, zkušenost dokládá, že pařez nelze úspěšně obnovovat déle, než je pro tuto dřevinu na daném stanovišti délka obmýtí ve vysokém lese. Olše lepkavá se sice zdá v tomto ohledu být výjimkou, její obmýtí ve vysokém lese však pravděpodobně může být podstatně vyšší, než jaké se dnes používá.
U dřevin, které oplývají kořenovou výmladností, není nutné se o pařezy nijak starat a šetřit je. Ani nutnost kácet na „mladém dřevě“ není zde tak jednoznačná.

Zdroj: Cotta, Heinrich , 1845: Pokyny k pěstění lesa, 6. rozš. vyd., Drážďany, s. 102-113 (kniha byla vydána rok po smrti H. Cotty jeho synem Augustem)

Napište první komentář

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte..

Powered by AkoComment Tweaked Special Edition v.1.4.2