Převod lesa vysokého na les střední poskytuje v prvních letech velký zisk, později však může, pokud není vše do posledního detailu zváženo a propočítáno, přinést podstatné ztráty.
Pokud se například převádí vysoký les s obmýtím 120 let na střední les s obmýtím 40 let, okamžikem započetí převodu se těžba skokem zvýší na trojnásobek. Sečemi vedenými s rozmyslem a vhodně, tak, aby se využilo semenných let, získáme i mladé nárosty. Postupně se ale s těžbou dostáváme do čím dál mladších a mladších porostů a tím i do takových, které jsou pro přirozené zmlazení příliš mladé, ale na plnohodnotnou tvorbu výmladků příliš staré. Zbytečně tedy počítáme s přirozeným zmlazením a i užitkového a stavebního dříví začíná být při těžbě nedostatek. Převod tak může již během prvních desetiletí naprosto hospodářsky ztroskotat.
Prvnímu z úskalí je možno čelit tak, že se v místech, kde se přirozené zmlazení nedostaví, nebo nemůže dostavit, přistoupí k umělému zalesnňování. Vyhneme se tak absenci přirozené obnovy, i když nám stoupnou náklady.
Druhému úskalí se můžeme vyhnout následujícím postupem. Předpokládejme, že tedy chceme převést vysoký les se 120-ti letým obmýtím na střední les s obmýtím 40 let. Postupujeme následovně:

1)    Rozdělíme les podle jeho věku na tři věkové třídy, přičemž:
        1.    věková třída bude obsahovat všechny porosty o věku 1-40 let
        2.    věková třída bude obsahovat všechny porosty o věku 41-80 let
        3.    věková třída bude obsahovat všechny porosty o věku 81-120 let
2)    První (nejmladší) věkovou třídu rozdělíme do 40 ročních sečí a ty začneme postupně po jedné každý rok mýtit, přičemž přirůstavé kvalitní listnáče necháváme stát jako budoucí horní etáž. Ze 40-ti letých tyček zůstane po ploše stát tolik, aby byla možná jejich budoucí výchova a výběr podle místních zvyků a zkušeností lesníka.
3)    Druhá věková třída je v prvním 40-ti letém cyklu těžby ušetřena.
4)    Třetí (nejstarší) věková třída je jako první rozdělena do 40 ročních sečí. V dalších letech se ale nekácí po jedné seči, ale les se dále obhospodařuje jako les vysoký. Založí se pravidelné obnovní semenné seče a tím se získá mladá spodní etáž semenného původu. Místním zvykům odpovídající počet výstavků zůstane stát. Postupujeme od nejstarších porostů k nejmladším.
 
V prvých 40-ti letech provádíme tedy seče dvou druhů:
1)     v mladých porostech, kde se po seči objevují výmladky a
2)     ve starých porostech, které se ještě obnoví semenným způsobem.
Po uzavření prvního 40-ti letého cyklu obsahuje první třída mladé porosty výmladkového původu o věku 1 až 40 let, výstavky o věku 41 až 80 let a kromě toho se ještě v horní etáži vyskytují staré výstavky původního vysokého lesa.
Třetí třída sestává z mladých porostů o stáří 1 až 40 let semenného původu a předržené staré stromy původního vysokého lesa.
Druhá třída obsahuje porosty o věku 41-80 let všechny původem z vysokého lesa.
V dalším cyklu už zasáhne těžba ve všech třech věkových třídách podle zásad obhospodařování středního lesa.

Co dělat, když nelze dodržet výše uvedený časový postup převodu?

Pokud je před převodem vysoký les věkově nepravidelně uspořádán a nelze dodržet výše uvedený postup, je potřeba převod a jeho časové uspořádání přizpůsobit tak, aby to bylo pro budoucí střední les co nejvýhodnější. V potaz musí být vzaty všechny místně významné okolnosti, přičemž na skutečný věk porostů se při tomto postupu bere podružný ohled. Abychom ale při tomto typu převodu mohli kupříkladu tu ten mladý porost nechat ještě zestárnout a tam zase onen starý mohli kácet dříve, než předepisuje předpokládáné obmýtí středního lesa, nesmíme obmýtí nastavit ani příliš vysoko, ani příliš nízko.

V průběhu prvního obmýtí při zohlednění věku mýtního článku nastat následující případy:
1)    porost se nachází ve věku, kdy je ještě výmladnost dobrá a porost už poskytuje cennější dříví (užitkové, stavební)
2)    porost není starý na výmladnost, ale neposkytne při těžbě dostatek výnosu
3)    porost je starý na výmladky, ale je schopen plodit životaschopná semena
4)    porost je příliš starý na výmladky a příliš mladý na semennou obnovu

V prvním případě se postupuje tak, jak předepisuje hospodaření ve středním lese bez jakýchkoliv odchylek.
V souvislosti s druhým případem musí být zváženo, zda náklady na těžbu budou pokryty výnosem. Pokud ano, můžeme porost pokácet, bez ohledu na jeho věk, a to co nejdříve, jinak se později z tohoto porostu nedočkáme výmladnosti. Pokud výnos nepokryje těžební náklady, doporučuje se porost s těžbou přeskočit a šetřit tak dlouho, dokud nebude schopný semenné obnovy.
Ve třetím případě zmladíme porost nejprve normálními semennými sečemi a pak obhospodařujeme jako obvykle ve středním lese.
Ve čtvrtém případě záleží na tom, zda nechceme upřednostnit umělou obnovu před další výchovou porostu. Pokud se rozhodneme porost držet dále, musí následovat probírky, které jsou silnější, než obvykle ve vysokém lese, ale slabší, než je obvyklá semenná seč. Tím dosáhneme určitého výnosu, podpoříme přírůst a v příštím obmýtí přistoupíme k semenné obnově.

Výhody, které nám může přinést předčasná, nebo opožděná těžba

Není nutné a možné, kácet porost vždy přesně ve věku, který předepisuje obmýtí.
Naopak můžeme předčasnou, nebo opožděnou těžbou dosáhnout jistých výhod. Když například přijde na řadu k těžbě porost, který musíme obnovit přirozenou obnovou a na jiném místě by jiný porost, který ještě s těžbou není na řadě, poskytnul hojné výmladky nyní, a ne v době těžby, pak přednostně smýtíme mladší porost a u staršího počkáme na semenný rok. Obecně by semenné roky měly být využity beze zbytku a s těžbou by na ně mělo čekat.

Zdroj: Cotta, Heinrich, 1845: Pokyny k pěstění lesa, 6. rozš. vyd., Drážďany, s. 147-151

Napište první komentář

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte..

Powered by AkoComment Tweaked Special Edition v.1.4.2