Jako řešitelé projektu Nízký a střední les - alternativa hospodaření jsme se zúčastnili vědecké konference: Význam přírodě blízkých způsobů pěstování lesů pro jejich stabilitu, produkční a mimoprodukční funkce. Konference se konala 17. - 18. října 2007 v Kostelci nad Černými lesy. Příspěvek, který byl na konferenci prezentován a který je součástí sborníku přinášíme tímto v plné verzi na tomto webu. Konferenci pořádala FLD ČZU Praha.

Střední les jako přírodě blízký způsob hospodaření (Coppice-with-standards forest  as close-to-nature way of forest management)
Jan Kadavý, Michal Kneifl, Michal Servus, Robert Knott

Abstrakt
Střední les měl nejen v Českých, ale i některých evropských zemích, velice dlouhou tradici. Svou povahou, produkcí, pěstováním a biodiverzitou představuje objekt hodný zájmu, který splňuje parametry přírodě blízkého lesního hospodaření. Předložený příspěvek shrnuje historický vývoj, aspekty pěstování, biodiverzity a produkce středního lesa (na příkladu dubových porostů na lužních stanovištích).

Klíčová slova:
střední les, vysoký les, produkce, biodiverzita, lužní stanoviště

Abstrakt
The coppice-with-standards forest has had a long tradition in Czech countries, but also in neighboring and in southwards situated European countries. Regarding its character, production, silviculture and biodiversity, coppice-with-standards forest represents valuable, close-to-nature forest management object. This paper concludes its historic development, aspects of silviculture, biodiversity and production (based on example of flood plain oak forest).

Key words:
coppice-with-standards forest, high forest, production, biodiversity, flood-plain sites



1. Úvod, definice, historické rozšíření středního lesa na území ČR

Hovořme o lese středním (sdruženém). Vysvětleme si, proč bychom chtěli rehabilitovat (navrátit) tento tvar do našich a nejen hospodářských lesů. Bývá například konstatováno, že tento tvar nevyužívá produkčního potenciálu stanoviště, nebo že je překonaným hospodářským tvarem a že je nutné takovéto lesy převádět na lesy vysoké. Je to však pravda? Platí to obecně nebo jen za jistých specifických podmínek. Proč naopak v současné době dochází, zdá se, k jeho renesanci? Souvisí tato renesance pouze s proklamovanou vysokou potenciální druhovou diverzitou? Či snad s rostoucí poptávkou po obnovitelných zdrojích energie? Na některé z těchto otázek bychom rádi odpověděli v tomto příspěvku.
Je uváděno, že střední les je tvarem lesa velmi prastarého. Původ tohoto tvaru je údajně možno spatřovat v tzv. selských lesích. Tento typ lesa se tak vyvíjel v hospodářské podřízenosti účelům polním nebo dobytkářským, kdy produkce dříví ustupovala někdy až na samý okraj zájmu.
Hospodářskou činností člověka se v průběhu historického vývoje pravděpodobně především z tohoto typu lesa začal vyvíjet tvar lesa, který v současnosti označujeme jako les střední či les sdružený.
Podle Konšela (1931) můžeme les střední definovat jako „smíšeninu pařeziny s kmenovinou“. Jedná se tedy o les etážový, jehož stromová patra jsou na sobě závislá. Počet těchto etáží může být různý a to s ohledem na kvalitu stanoviště, druh dřeviny, dobu obmýtí spodní etáže, způsob a záměr pěstování. Rozeznáváme spodní a horní etáž; ve spodní etáži se nacházejí především jedinci vegetativního původu, v horní etáži pak převažují jedinci generativního původu (tzv. výstavky), kteří jsou pravidelně doplňováni jednotlivými stromy ze spodní etáže.
Obdobně tento tvar lesa definuje např. Polanský (1947). Podle tohoto autora  se jedná o porostní útvar vzniklý sloučením kmenoviny a pařeziny, útvar vícepatrový, kde nejspodnějším patrem je pařezina, v ostatních horních patrech pak řídká kmenovina o různém stáří.
Jaká byla asi velikost tohoto tvaru lesa na území našeho státu? K odpovědi na tuto otázku si můžeme pomoci s údaji, které byly například publikovány ve Zprávách o stavu lesa a lesního hospodářství (ÚHÚL a MZe ČR, 1994 - 2005). Zde se mimo jiné uvádí, že doložené nejvyšší zastoupení je možno datovat do roku 1900, kdy se tento tvar lesa vyskytoval na téměř 3% porostní plochy, což v této době představovalo asi 60 000 ha. Převážná většina tohoto tvaru lesa se vyskytovala na Moravě (asi 8%), nepatrná část pak byla v Čechách (necelé 1%), ve Slezsku se údajně téměř tento tvar lesa nevyskytoval (z údajů z roku 1920). V současné době se na území našeho státu tento tvar lesa vyskytuje na ploše asi 1 tis. ha, což představuje 0,04% z porostní plochy (SLHP 2005).

2. Pěstování středního lesa jako přírodě blízkého způsobu obhospodařování

Proč bychom se v současné době k pěstování středního lesa měli opět navracet? Argumentů můžeme předložit  hned několik. Například se domníváme, že není možné obecně souhlasit s tvrzením, že les střední je překonaným hospodářským tvarem a to údajně proto, že nevyužívá produkčního potenciálu stanoviště (Tesař, 1994). K danému účelu můžeme např. použít konstatování Konšela (1931), který tvrdí, že celkově vzato se přírůst lesa středního na výborných bonitách vyrovnává přírůstu dobrých kmenovin! A co víc, jak dokládáme z našich modelových dat, je schopen je i překonat.

2.1 Produkční a ekonomický význam pěstování středního lesa

Bylo by více než naivní se domnívat, že by v minulosti pěstování středních lesů nebylo postaveno na produkčních a tudíž i ekonomických principech. Smyslem takového důmyslně propracovaného systému bylo především dosažení těžební vyrovnanosti malých a středně velkých lesních majetků. Právě na těchto typech majetků (velikost asi do 250 ha) je dodržení vstupních podmínek pro optimální fungování modelu obhospodařování lesa velmi problematické (plošná nevyrovnanost věkových tříd a stupňů, zásobová rozrůzněnost apod.).
Systém pěstování středního lesa je obecně znám (Konšel 1931, Polanský 1947, Polanský a kol., 1956 aj.). Vyberme pro stručnost jen to nejpodstatnější. Charakteristickým prvkem lesa středního je pěstování výstavků nad porostem spodním výmladkovým za dvě, tři nebo více dob obmýtí. Spodní porost je většinou určen k produkci paliva, horní produkuje dříví užitkové, mnohdy vynikající jakosti. Počet výstavků má být tak velký, aby se pod ním ještě dařilo porostu spodnímu, který plní funkci nejen produkce paliva (palivového dříví), ale i krytí půdy proti erozi, podílí se na formování kmene výstavků a má tedy funkci výchovnou apod. Plocha zastínění výstavky by neměla být menší než 10% a větší než 30% plochy celkové. V době obmýtí by výstavky měly dosahovat 50 – 60% z celkové výčetní kruhové základny (součet etáže spodní a horní). V průběhu pěstování je pravidlem ponechávání generativních tzv. dorostků v počtu 50 – 100 kusů, přičemž celkový počet výstavků by neměl přesáhnout 150 - 200 kmenů. Obnova má být prováděna tak, že na 1ha plochy vybereme asi 50 – 100 budoucích generativních výstavků. Spodní etáž se odstraní. Následuje kácení výstavků podle výčetní tloušťky a technické zralosti. Důležité je zachování poměru výstavkových tříd. Při čtyřech třídách je doporučován následující poměr: 55% nejmladších výstavků (1. třída), 33% druhé třídy, 12% třetí a 3% čtvrté třídy. V případě použití tří tříd je procentuální poměr následující: 65 : 25 : 10. Na výstavky bývá ponecháván především dub, v nížinách jasan, topol a jilm, v pahorkatinách habr, modřín a borovice. Bříza jako výstavek se ponechává jen pro vysemenění na holých místech (již ve druhém obmýtí totiž ztrácí svoji technickou upotřebitelnost). Pro etáž spodní bývají doporučovány následující druhy dřevin: lípa, habr, jilm, olše apod. Doporučuje se vysazovat odrostlejší sazenice dubu, jasanu, javoru a modřínu. Za 6 – 8 let je vhodné provést seč plecí, při které se vytínají nevhodné dřeviny a uvolňují vysázené stromky. Kromě pročistky se probírka v lese středním uskutečňuje jen zřídka. Obmýtí výstavků je přímo závislé na obmýtí spodního porostu, protože je jeho násobkem. Na produkčně slabších půdách je doporučováno prodlužovat obmýtí spodní etáže, aby budoucí výstavky dorůstaly do vyšších výškových tříd a nenastalo vytváření silných spodních větví. Na druhou stranu klady obecně přináší i krátké obmýtí, které lépe udržuje výmladnost spodního porostu a dovoluje tak častější prohlídku technických parametrů výstavků. Záporem krátkého obmýtí je údajné ochuzení půdy. Dlouhé obmýtí naopak zase významně oslabuje výmladnost pařezů některých druhů dřevin.

2.1.1 Převody lesa vysokého (příp. nepravých kmenovin) na les střední

Z nejrůznějších důvodů (nejčastěji bývá zdůrazňováno hledisko produkční) byly bývalé střední lesy na území našeho státu převáděny a převedeny na tvar lesa vysokého. V současnosti se ještě na části našeho území můžeme setkat s výskytem ještě ne zcela převedených porostů, nepravých kmenovin. Je evidentní, že by bylo nesmyslné všechny tyto porosty zpětně opět převádět na tvar lesa středního. Hodláme-li se však touto cestou vypravit, a některé z těchto porostů opět na tento tvar převést, pak je nesmírně důležité zvážit především to, z jakých dřevin je porost tvořen, na jaké stanovišti se vyskytuje, jakého je stáří a podle toho odvodit, jaká je či lépe řečeno bude jeho reálná výmladnost. Nicméně, ačkoliv jisté návody na uskutečnění převodů z lesa vysokého na les střední existují, je nutné si uvědomit, že pokud není vše do posledního detailu zváženo a dobře propočítáno, může takovýto převod přinést podstatné ztráty! Shrňme i přesto ve stručnosti základní rysy tohoto druhu převodu.
Obecně je možno konstatovat, že k danému účelu bude v některých případech nezbytná holá seč a umělé výsadby vhodných dřevin, přičemž je určitě možné využít výhod podsadeb a ponechání vhodného počtu výstavků.
Popišme si, jak by tuto problematiku řešil Cotta (1845). Předpokládejme, že máme v úmyslu převést vysoký les se 120-ti letým obmýtím na les střední s obmýtím spodní etáže 40 let. Postupovat bychom pak mohli následovně:

1) Rozdělíme stávající les podle jeho věku na tři věkové třídy, přičemž:
        1. věková třída bude obsahovat všechny porosty o věku 1-40 let
        2. věková třída bude obsahovat všechny porosty o věku 41-80 let
        3. věková třída bude obsahovat všechny porosty o věku 81-120 let

2) První (nejmladší) věkovou třídu rozdělíme do 40 ročních sečí a ty začneme postupně po jedné každý rok mýtit, přičemž přírůstavé kvalitní listnáče necháváme stát jako budoucí horní etáž. Ze 40-ti letých tyček zůstane po ploše stát tolik, aby byla možná jejich budoucí výchova a výběr podle místních zvyků a zkušeností lesníka.
3) Druhá věková třída je v prvním 40-ti letém cyklu těžby ušetřena.
4) Třetí (nejstarší) věková třída je jako první rozdělena do 40 ročních sečí. V dalších letech se ale nekácí po jedné seči, ale les se dále obhospodařuje jako les vysoký. Založí se pravidelné obnovní semenné seče a tím se získá mladá spodní etáž semenného původu. Místním zvykům odpovídající počet výstavků zůstane stát. Postupuje se od nejstarších porostů k nejmladším.

V prvých 40-ti letech provádíme tedy seče dvou druhů:
 
1) V mladých porostech, kde se po seči objevují výmladky a
2) ve starých porostech, které se ještě obnoví semenným způsobem.

Po uzavření prvního 40-ti letého cyklu obsahuje první třída mladé porosty výmladkového původu o věku 1 až 40 let, výstavky o věku 41 až 80 let a kromě toho se ještě v horní etáži vyskytují staré výstavky původního vysokého lesa. Třetí třída sestává z mladých porostů o stáří 1 až 40 let semenného původu a předržené staré stromy původního vysokého lesa. Druhá třída obsahuje porosty o věku 41-80 let všechny původem z vysokého lesa. V dalším cyklu už zasáhne těžba do všech tří věkových tříd podle zásad obhospodařování středního lesa.
Neméně zajímavým je v této souvislosti postup Polanského (1956). Nedoporučuje větší lesní celky převádět jednorázovým zmýcením na les střední, přičemž toto tvrzení dokládá konstatováním, že by takto docházelo k výpadku plynulosti výnosu a tudíž k nedosažení těžební vyrovnanosti. Doporučuje proto tento tvar lesa nejdříve převést přes tzv. nepravý les střední (neboli obrácený střední les). Jádro výstavků se v tomto případě neskládá z jedinců původu generativního, ale vegetativního! Dalším krokem je těžba ostatních stromů (nejlépe pozdní jaro, popř. brzké léto). Nevýhodou, která se s největší pravděpodobností podle autora dostaví, bude malá pařezová výmladnost. Na druhé straně bude tímto dána šance přirozené a umělé generativní obnově, která by měla zaručit možnost vytvoření nové generace výstavků. Zároveň se předpokládá vylepšení kultur, resp. nárostů na požadovanou hustotu (1 x 2 m).
Polanský tak navrhuje postupovat pomocí pruhů, v nichž je uplatňován třífázový princip:
• v 1. etapě navrhuje uvolnit vybrané výstavky na prvním pruhu
• ve 2. etapě uvolnit výstavky na druhém (minulém prvním) pruhu a na prvním uvolnění zesílit
• ve 3. etapě uvolnit výstavky na třetím pruhu, zesílit uvolnění na pruhu druhém a na pruhu prvním dokácet zbytek stromů kromě plánovaných výstavků

Připojme k doposud napsanému ještě postup převodu kmenoviny na les střední podle Polanského (1947) pro menší lesní majetky: 

Pokud se hospodáři podaří vypěstovat střední les s výstavkovou etáží ideální struktury co do věku a rozmístění po ploše, potom při prvotním předpokladu, že tato horní etáž zastiňuje cca 20% plochy porostu, je věková struktura následující:

Tab. č. 2: Ideální počty výstavků různého stáří a jejich parametry (Optimal quantity of standards according to their age and their parameters)

Jak známo, vrací se těžební zásahy do středního lesa v intervalech rovnajících se obmýtí spodní výmladkové etáže. To je, v tomto případě, modelově nastaveno na 30 let. Každých 30 let se tedy vytěží spodní výmladková etáž (samozřejmě, že ne na celé ploše majetku, ale na ploše těžební, naplánované podle lesního hospodářského plánu). Dále se na jednom hektaru těží následující počty výstavků jednotlivých věkových tříd:

Tab. č. 3:  Periodická těžba ve vrstvě výstavků (Periodic felling in layer of standards) 

Výsledná těžba výstavkové části středního lesa je tedy 76m3 každých 30 let. Vydělíme-li tuto hodnotu periodou těžby, získáme průměrnou roční hektarovou těžbu rovnu 2,5m³.  Uvažujeme-li dále produkci spodní, výmladkové etáže v podmínkách těch nejlepších stanovišť rovnu dlouhodobému CPP 8,8m³/ha*rok, dává výsledný průměrný přírůst celkem 11,3 m³/ha*rok.


4. Srovnání objemové produkce středního a vysokého lesa (modelový příklad, lužní lesy)

Pokud dnes chceme porovnat produkci vysokého lesa a lesa středního, musíme vycházet z ověřených empirických údajů, nebo modelových hodnot. Na stejném stanovišti dnes v ČR neexistují dva porosty stejné druhové skladby a různých hospodářských tvarů. V naší studii tedy vycházíme z ověřených historických dat a tabulkových hodnot získaných na základě analýzy rozsáhlého dendrometrického šetření. Takováto šetření u nás prováděl v rozmezí let 1954 až 1967 Ing. Fedor Korsuň. Jako modelový případ jsme si vybrali stanoviště lužního lesa, abychom ověřili pravdivost tvrzení prof. Konšela, že produkce středního lesa na vynikajících stanovištích se vyrovná produkci lesa vysokého na stanovištích průměrných. Pro naše kalkulace jsme použili následující zdroje informací:
- pro růst pařezin jednak růstových tabulek pro výmladkový dub (Korsuň, 1954)
- pro růst vysokého dubového lesa na vynikajících stanovištích Schwappachových růstových tabulek pro dub na stanovištích relativní bonity I
- pro informace o růstu etáže výstavků podkladů Cotty (1845).

Pro výmladkovou etáž středního lesa byl uplatněn cyklus těžby vždy po 30-ti letech, taktéž pro výstavkovou etáž středního lesa. U lesa vysokého bylo obmýtí stanoveno v souladu s doporučením Vyhl. č. 83/1996 Sb. na 150 let. Výsledné srovnání objemové produkce těchto dvou hospodářských tvarů prezentují následující grafy.

Obr.č. 2 prezentuje srovnání výše celkového běžného přírůstu výmladkové a výstavkové etáže středního lesa. Situace je modelová, kdy se předpokládá založení porostu v okamžiku 0 podle Cottova modelu. V jednotlivých následujících obmýtích (30 let) je vždy úplně vytěžena výmladková etáž a částečně vytěžena a umělou, nebo přirozenou obnovou doplněna, etáž výstavková. Zatímco produkce výmladků klesá v okamžiku těžby k nule, výstavky se od okamžiku založení až po věk 150 let ustalují na průměrné hodnotě cca 2,5m³/ha*rok. Tato hodnota je vždy v okamžiku obmýtí výmladkové etáže zároveň odtěžena. Vzniká charakteristický pilovitý charakter přírůstu, který ovšem u výstavků neklesá k nule, nýbrž osciluje kolem hodnoty průměrného přírůstu 2,5m³/ha*rok.

Obr. č 3: Srovnání chodu celkového běžného přírůstu lesa středního a lesa vysokého (Comparison of total annual volume increment in coppice-with-standards forest and high forest)

Kumulativním vyjádřením celkového běžného přírůstu je celková objemová produkce. V následujícím obr č. 4 vidíme srovnání lesa středního (plná čára) a lesa vysokého (přerušovaná čára). Produkce lesa středního zde převyšuje les vysoký a v horizontu 300 let činí rozdíl 1140m³ hroubí. V přepočtu na jeden hektar a rok činí rozdíl 3,8m³.

Napište první komentář

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte..

Powered by AkoComment Tweaked Special Edition v.1.4.2