| Prezentace ke stažení |
Stáhnout! |
Nízký les na nelesních půdách – alternativa pro budoucnost
(Coppice forest on non-agricultural land – an alternative for the future)
Jan Kadavý, Michal Kneifl, Robert Knott
Abstrakt:
Zalesňování zemědělských půd má v českých zemích dlouhou tradici. Po druhé světové válce byly zalesňovány rozsáhlé původně neproduktivní zemědělské plochy. V současnosti je zalesňování neproduktivních zemědělských pozemků podporováno státem. Jak zjistilo mnoho autorů, současný stav lesních porostů na bývalých zemědělských půdách je většinou neuspokojivý. Je to především díky nevhodné dřevinné skladbě zakládaných porostů. První generace lesa na zemědělských půdách trpí hnilobami a většinou se nedaří ji dovést do standardní doby obmýtí okolo 100 let. Nízký les se tedy jeví jako vhodná alternativa hospodaření. Využívá stanovištně vhodnou dřevinnou skladbu, kratší obmýtí a jeví se tak z finančního hlediska vhodnou variantou hospodaření.
Klíčová slova: zemědělská půda, zalesňování, nízký les
Abstract:
In the Czech Republic, afforestation of agricultural land has a long tradition. After World War II., large areas of agricultural land have been afforested due to insufficient productiveness. At present, the afforestations are financially supported by state. As many authors found out, the present state of forest on former agricultural land is mostly unsatisfactory. It is mainly because of unsuitable species composition. First generation of forest on agricultural land suffers from rot and it is mostly difficult to reach prescribed rotations around 100 years. Coppice forest seems to be an alternative. Is utilizes more suitable tree species and short rotations and could be, from a financial point of view, more efficient than current approach.
Key words: agricultural land, afforestation, coppice forest
Úvod
Zalesňování zemědělských půd má na území našeho státu dlouhodobou tradici. Je obecně známo, že v minulosti byly plochy nevhodné pro zemědělské využití zalesňovány. Rozsáhlá zalesnění byla provedena po druhé světové válce. Od 90. let minulého století pak opět dochází k výraznějšímu nárůstu zalesňování zemědělských půd, pravděpodobně vlivem cíleně zaměřených dotací na tuto problematiku. Zdá se však, že ať tato činnost je či není dotována, výsledky, tj. stav a kvalita lesních porostů na bývalých zemědělských půdách, nejsou příliš valné. Pravděpodobně se dopouštíme stejných chyb, jakých se dopouštěli i naši předci: nectíme stanovištní podmínky, zalesňujeme jehličnany i tam, kde by bylo lépe využít listnáčů, aplikujeme obnovní postupy z 50. let minulého století a nevyužíváme zásad druhotné sukcese.
Diskuzi nad touto problematikou bychom rádi rozšířili i tímto příspěvkem. Jako řešitelům projektu Nízký a střední les jako alternativa hospodaření (projekt NAZV Mze ČR na léta 2007 – 2012) se nám jeví minimálně nedoceňovaná možnost opětovného (rehabilitovaného) obhospodařování části lesů ČR podle zásad hospodaření tvarem lesa nízkého (pařeziny). Připouštíme, že nízký les je historickým tvarem (současná legislativa s tímto pojmem nicméně „pracuje“), nikoliv však tvarem překonaným!
V minulosti kryl tento tvar lesa zejména potřebu palivového dříví a výrazným způsobem eliminoval příp. „ekonomickou rozkolísanost“ malých a středně velkých zemědělsko-lesních majetků. Meritem příspěvku je poukázání na možnou rehabilitaci obhospodařování části lesů v ČR formou nízkého tvaru lesa v souvislosti se zalesňováním nelesních (zemědělských) půd. Proč právě tvarem nízkého lesa? Protože se jedná o historií ověřený způsob obhospodařování části lesů na území našeho státu. Protože význam jeho použití v současnosti, dle našeho mínění, narůstá a do budoucna bude jistě ještě více narůstat v souvislosti s obecně předpokládaným zvyšováním cen neobnovitelných zdrojů paliv (Kadavý, Kneifl a Knott, 2007).
Charakteristika nízkého lesa
Nízký les je tvar lesa, který je výlučně založen na systematicky opakované vegetativní obnově výmladky (Tesař, 1994). Za pařezinu pak označujeme pouze takový porost, který je stínaný blízko u oddenku (Konšel, 1931). Pařezinu pěstujeme protože v době těžby ji považujeme za porost zralý, i když dosahuje pouze menších rozměrů (Polanský, 1947).
Vyhláška č.83/1996 Sb. rozlišuje tři typy tvarů lesa. Konkrétně se jedná o les vysoký (vysokokmenný), střední (sdružený) a nízký (pařezinu). Ve vyhlášce se uvádí, že tvar lesa je výsledkem způsobu hospodaření, zejména způsobu vzniku lesních porostů. Les střední je pak charakterizován jako tvar vzniklý kombinací výmladkové složky a jedinců semenného původu. Les nízký naopak jako tvar vzniklý výmladností. Jak však máme onu výmladnost docílit na zemědělských (lesních) půdách? Nezbývá nic jiného než se vydat cestou založení (obnovy) pařezin.
Zakládání pařezin se uskutečňuje přirozenou, nebo umělou obnovou, ponejvíce sadbou. Sazenice se ve druhém roce po vysazení seříznou při oddenku nebo se vysazují sazenice již sťaté (tj. pařezové). Sazenice se vysazují ve sponu 1-2 m. Výchova se v pařezinách provádí zřídka a to jen tehdy, kdy je nutno upravit hustotu a příp. kvalitu budoucích sortimentů (Konšel 1931, Polanský 1947 a 1956). Není tedy pravdou, že pařeziny vždy vznikaly mimoděk jako následek těžby v listnatých porostech. V literatuře je doloženo, že byly i prakticky uměle zakládány, viz např. již Heyer (1854). Obmýtí je v pařezinách značně rozdílné. Pro ilustraci je možné uvést rozpětí obmýtních dob podle Cotty (1845):
Tab. 1: Přehled doporučených obmýtí v pařezinách podle Cotty (1845).
Table 1: Rotations in coppice forest reccomended by Cotta (1845).
V současné době je na základě platné legislativy doporučeno 40-leté obmýtí (s možným rozpětím 30-(50)-60 let) pro porostní typy tvrdých pařezin a u pařezin měkkých v rozpětí 20 – 30 let. Pro vrbové porostní typy je doporučováno obmýtí 40-leté a pro akátové pak 70-leté u přesně specifikovaných cílových hospodářských souborů a podsouborů (MZe ČR, 1997).
K pěstování nízkého lesa jsou podle Cotty (1845) přednostně doporučovány olše, dub, habr, javor, jasan, jilm, buk, kaštan jedlý, bříza, vrba, líska, akát, třešeň, střemcha, krušina a svída. Bříza vykazuje na některých stanovištích vynikající růst a také výnos. Někdy ale dává výnos velmi malý. Lípa sice oplývá silnou výmladností, neposkytuje však kvalitní dřevo a svou výmladnou schopností utlačuje jiné cenné dřeviny (Cotta, 1845). Domníváme se, že takto formulovaná doporučení jsou využitelná i v současné době.
Obecně můžeme konstatovat, že se při zalesňování zemědělských pozemků bude jednat o stanoviště a druhy dřevin, které zde budou zdárně růst (viz tab. 2). Samozřejmě, že pouze toto hledisko nestačí. Důležitý je v tomto případě i hospodářský cíl vlastníka a jeho snaha po obhospodařování lesních porostů tímto tvarem lesa.
Tab. 2: Přehled dřevin s výmladností a vhodných poloh jejich výskytu v českých zemích (Polanský, 1947). Table 2: List of species with good sprouting ability and suitable locations for its growing (Polanský, 1947).
V Hospodářských doporučeních podle hospodářských souborů a podsouborů (rozpracování vyhlášky č. 83/1996 Sb., 1997) jsou doporučena možná stanoviště, na kterých se připouští tvar lesa nízkého (a středního). Pro zjednodušení uveďme, že se jedná o tyto následující cílové hospodářské soubory (CHS): 19, 21, 23, 25, 27 a 29. Každý tento CHS je definován na základě zařazení daného stanoviště, tj. zemědělské půdy do konkrétního lesního typu (LT) typologem místně příslušné pobočky Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů, příp. odborným lesním hospodářem.
Zalesňování zemědělských půd s využitím dotací na tuto činnost určených
Je deklarováno, že cílem zalesňování zemědělských půd je vytvářet v České republice prostor pro diverzifikaci výroby, která by měla přispět k posílení ekonomické a sociální dimenze trvalé udržitelnosti zemědělství a venkova. Zalesňování zemědělských pozemků je důležité s ohledem na využití půdy a ochranu životního prostředí. Lesní porosty jsou nejen zdrojem obnovitelné suroviny, ale i krajinotvorným prvkem, který má vliv na vodní režim, na ochranu půdy a rovněž má i význam sanitární, rekreační, estetický a kulturní (SZIF, 2006).
Podpora na zalesnění zemědělské půdy se vztahuje na založení lesního porostu na vlastním zemědělském pozemku a rovněž ochranu takto vzniklého lesního porostu za účelem jeho zajištění. Tato podpora se skládá ze třech dílčích částek, a to dotace na založení lesního porostu na zemědělské půdě, dotace na péči o lesní porost poskytované po dobu pěti let od jeho založení a náhrady z důvodu ukončení zemědělské činnosti, která je poskytována po dobu patnácti let od založení porostu, počínaje rokem zalesnění. Podmínkou pro ponechání všech dílčích částí dotace je následná péče o zalesněný pozemek (Nařízení vlády č. 239/2007 Sb.).
Plošný rozsah zalesňovaných nelesních půd
Získání objektivních informací o rozsahu a stavu lesních porostů na bývalých zemědělských půdách je v současné době velmi problematické (oficiální statistiky veřejně přístupné téměř chybí). Je proto nutné např. vycházet z literárně publikovaných informací (Vacek et al., 2006):
a) zalesňování nelesních půd má v ČR dlouhodobou tradici
b) plošně nejvýznamnější zalesňování bylo prováděno po II. světové válce (cca 100 tis. ha)
c) od roku 1994 do roku 2005 bylo zalesněno 8 085 ha zemědělských pozemků především prostřednictvím cíleně vypsaných dotačních titulů
d) ve střednědobém výhledu se předpokládá zalesnění 200 – 1 500 ha zemědělsky nevyužívaných půd v rámci jedné přírodní lesní oblasti (PLO), převážně na horších bonitách
Stav lesních porostů na zalesněných nelesních půdách
Mikeska (2003) uvádí, že je vzácností (bez ohledu, jaký asi byl zalesňovací projekt) najít zalesněnou zemědělskou plochu, kde smrk či borovice nečiní téměř 90% a okraje nejsou zpevněny modřínem a dodává, že zpravidla takto zalesněná plocha navazuje na obdobný porost čistého smrku.
Přitom je známo a zkušenosti s porosty I. generace lesa na bývalých nelesních pozemcích v pohraničí jasně ukazují na to, že zde právě smrk silně trpí hnilobami. V některých PLO (23, 24, 25 a 26) dosahují porosty smrku I. generace až 18% z rozlohy, jsou téměř bezcenné a předčasně se obnovují. Borovice na nelesních půdách bývá výrazněji sukatější a také trpí více hnilobami (Vacek et al., 2006).
Stav a kvalitu porostů založených na zemědělských půdách popisuje Mauer (2006). Konstatuje, že kvalita těchto porostů není dobrá a dodává, že posuzováno kritérii hospodářského lesa jde o netvárné porosty výrazně poškozené hnilobami, porosty mechanicky velmi labilní, mnohé z nich již musely být smýceny (nebo byly rozvráceny), u stojících porostů se předpokládá výrazné zkrácení obmýtí. Hospodářská hodnota těchto porostů je tak minimální. V souvislosti s tímto klade několik zásadních otázek:
• na zemědělských půdách nejde v první generaci vypěstovat kvalitní les?
• zvolené a dosud užívané postupy obnovy těchto stanovišť nejsou dobré?
• spokojíme se s odpovědí některých starších lesníků, že na bývalých „zetkách“ (písmenem „Z“ byly dříve v lesních hospodářských plánech označovány zalesněné zemědělské půdy) lze s problémy vypěstovat pouze nekvalitní palivo?
Návrh na rozšíření problematiky zalesňování zemědělských (nelesních) půd o alternativu tvaru lesa nízkého
Navrhujeme problematiku zalesňování zemědělských (nelesních) půd rozšířit o její řešení s využitím opětovného zavádění tvaru lesa nízkého (příp. lesa středního). Budeme-li akceptovat doporučená stanoviště, na kterých je připouštěno obhospodařování lesa tvarem lesa nízkého (příp. středního), dojdeme nutně k závěru, že toto je možné pouze na lokalitách, které se nalézají v nižších nadmořských výškách (1. – 3. lesní vegetační stupeň). Je tomu však opravdu tak? Znamená to, že naši předci ve vyšších nadmořských výškách tímto tvarem lesa nehospodařili? Určitě ne (i když připusťme, že výše uvedený výčet vhodných dřevin předurčuje spíše nižší polohy ČR) a pro argumenty nemusíme chodit až tak daleko do historie. Vystačíme si např. i s údaji z Modelů hospodaření (Lesprojekt, 1985). Zde se ještě „pracuje“ (oproti současnosti) s porostním typem – nízký les. Dojdeme pak k závěru, že výčet výše uvedených CHS můžeme rozšířit o CHS 45 a 57 a tímto se dostáváme i do středních poloh na území našeho státu.
Problematickým se však může jevit návrh cílové skladby základních a melioračních a zpevňujících dřevin (vyhláška Mze ČR č.83/1996 Sb.), která je dle našeho úsudku koncipována především pro lesní půdy. V souvislosti se zalesňováním zemědělských (nelesních) půd by toto mělo být určitě respektováno, např. tak jak o tom pojednává Mikeska (2003), resp. Vacek et al., (2006), kteří navrhují odlišnou dřevinnou skladbu v CHS na stávající lesní půdě kvůli zdůraznění ekologického aspektu zalesňování zemědělských (nelesních) půd a specifik hnilobou trpícího smrku. Nutno však podotknout, že ani tyto úpravy nemohou do budoucna zcela eliminovat špatný stav porostů na nelesních půdách, především pro i tak poměrně značný návrh zastoupení smrku a borovice v dřevinné skladbě daných CHS.
Modelové srovnání produkce SM (vysoký les) a DB (nízký les)
Na základě známých, publikovaných údajů jsme se pokusili provést kalkulaci nákladového a výnosového modelu hospodaření ve dvou typech porostů založených na zemědělské půdě. V modelu je srovnána produkce smrkové monokultury (1. generace na zemědělské půdě) a dubového nízkého lesa (1 semenná a 2 vegetativní generace na zemědělské půdě) na průměrné produkční bonitě. Porovnáváme tedy hodnotovou produkci a náklady za 90 let od založení porostu na zemědělské půdě. Pro kalkulaci objemové produkce SM jsme použili Růstové tabulky hlavních dřevin ČR (Černý et al., 1996), pro kalkulaci objemové produkce dubové pařeziny kombinovaně Růstové tabulky hlavních dřevin ČR pro první generaci pařeziny s nedostatečně vyvinutým kořenovým systémem a dále data Korsuňových růstových tabulek pro dubové (již vyvinuté) pařeziny (Korsuň, 1954). Z výše uvedených tabulek byl odvozen i probírkový model pro kalkulaci nákladů. Do výpočtu byly zahrnuty dotace na zalesnění a následnou výchovu 1ha zemědělského pozemku určeného k zalesnění. Pro výpočet skutečných nákladů na zalesnění byly využity ceny maloobchodní sadebního materiálu firmy CE WOOD pro rok 2007. Dále byla v nákladovém modelu zohledněna cena za 1ha prořezávek a náklady na 1m3 dříví ve výchovných a obnovních těžbách (MZe ČR, 2006). Všechny nákladové a výnosové položky byly diskontovány k okamžiku založení porostu pomocí lesní úrokové míry 2%. Produkce nízkého lesa byla násobena cenou 1m3 listnatého paliva (Lesnická práce 12/2006 – průměrné ceny dříví dle ČSÚ za rok 2006), u smrku byly kalkulovány dvě varianty. Horší se 100% produkcí palivového dříví a lepší s 85% podílem paliva a 15% podílem vlákniny na celkové produkci z 1ha.
Čistá současná hodnota byla spočítána podle vzorce:
ČSH – čistá současná hodnota produkce v Kč/ha
Tu – tržby za mýtní těžbu
Tpr – tržby za probírky
TD – dotace
Nzal – náklady na zalesnění
Npror – náklady na prořezávky
Nprob – náklady na probírky
Ntez – náklady na mýtní těžbu, přibližování a odvoz
p – lesní úroková míra = 2%
u – obmýtí
pror – okamžik prořezávky
prob – okamžik(y) probírek
D – okamžiky udělení dotace
zal – okamžik zalesnění
tez – okamžik(y) obnovních těžeb
Výsledky obou variant jsou zobrazeny v obr. 1 a 2. Na základě čistě ekonomického porovnání jsou obě varianty (SM versus výmladkový DUB) srovnatelné. Pokud bychom uvažovali další klady nízkého lesa, jako je uplatnění dřevin přirozené dřevinné skladby, větší vyrovnanost hospodaření, vyšší biodiverzita, menší rizikovost hospodaření a stoupající ceny paliva, vychází nízký les ze srovnání podstatně lépe.
Závěr
Připustíme-li, že v minulosti přispěl tvar lesa nízkého k vyrovnávání ekonomických disproporcí obhospodařování malých a středně velkých zemědělsko-lesních majetků (princip těžební nepřetržitosti a vyrovnanosti), nezbývá než jej rehabilitovat nejen v našem povědomí, avšak i v současné legislativě (především ve vyhlášce Mze ČR č.83/1996 Sb.). Pěstování lesa na zemědělských (nelesních) půdách v 1. generaci by mohlo být samo o sobě kvalitnější, už proto, že tento tvar lesa s sebou nese snížení doby obmýtí a dále využívá pouze listnaté, přirozené skladbě lépe odpovídající listnaté dřeviny.
Je více než zajímavé, že i v současné době jsou zemědělské (nelesní) půdy hodně často zalesňovány i jehličnatými dřevinami (smrk, borovice, modřín), když z pohledu výše dotace na zalesnění by tomu mělo být přesně naopak (Nařízení vlády č. 239/2007 Sb.). Upřednostňování či hospodaření v duchu zásad tvaru lesa nízkého by danou skutečnost mohlo výrazně eliminovat.
Problémem v současné době může být stanovisko orgánu státní správy lesů o prohlášení zalesněného pozemku za pozemek určený k plnění funkcí lesa, neboť jak bylo již uvedeno, tvar lesa nízkého není v současnosti evidován ani vykazován jako samostatný porostní typ a státní úředník jej tak nenalezne v žádném z CHS, který je uveden v Hospodářských doporučeních podle hospodářských souborů a podsouborů (rozpracování vyhlášky Mze ČR č. 83/1996 Sb., 1997). Tvar lesa je zde u konkrétních CHS uveden pouze v poznámce.
Proč se nespokojit na částech území konkrétních zemědělsko-lesních majetků s trvalou produkcí palivového dříví, když ta se sama nabízí? Přestaňme již na tuto část obhospodařování lesních porostů nahlížet jako na něco méněcenného. Realita současnosti je již jiná a neustálý tlak na zvyšováním cen neobnovitelných zdrojů paliv nám může být v souvislosti se zaváděním tohoto tvaru lesa více než doporučujícím.
Můžeme tedy konstatovat, že nízký les zakládaný na nelesní půdě se může stát plnohodnotnou alternativou hospodaření, která vlastníku může poskytovat efekt v kratších intervalech, plynuleji a bez velkých rizik. Nelze však konstatovat, že produkce nízkého lesa bude vždy vyšší, než produkce jiných alternativ hospodaření. V prvé řadě záleží na přírodních podmínkách a úživnosti stanoviště. Proto nelze uvedený modelový příklad paušalizovat a brát jej za všeobecně platný.
A na úplný závěr a jen pro dokreslení situace:
Jak by asi postupoval orgán státní správy lesů v případě, že by nejmenovaný vlastník zemědělského majetku chtěl jeho část zalesnit (nadmořská výška cca 750 m n.m., LT 6K1, PLO 13), přičemž by mohl doložit (obr. 3 a 4), že se na okrajových částech jeho majetku hospodařilo tvarem nízkého lesa?
|
|
| Obr. 3: Příklad bukové pařeziny v nadmořské výšce okolo 750 m n.m. (PLO 13 – Šumava) Fig. 3: Example of beech coppice forest in the altitude of 750 mCzech Republic) a.s.l. (Natural forest area 13 – Šumava, Czech Republic) |
Obr. 4: Okolní zemědělsky obdělávaná půda - pastviny (PLO 13 – Šumava) Fig. 4: Neighboring agricultural land – pasture (Natural forest area 13 – Šumava, Czech Republic) |
Literatura
CEWOOD (2007): Maloobchodní ceník sadebního materiálu. Elektronický dokument.
Cotta, H. (1845): Anweisungen zum Waldbau., s. 102-151. Černý, M., Pařez, J., Malík, Z. (1996): Růstové a taxační tabulky hlavních dřevin České republiky (smrk, borovice, buk, dub). Ústav pro výzkum lesních ekosystémů. Jílové u Prahy. 247 s.
ČSÚ (2006): Průměrné ceny dříví In. Lesnická práce. 12/2006. Lesnická práce. Kostelec n. Č. L., s. 41
Heyer, C. (1854): Der Waldbau oder die Forstproduktenzucht. Encyklopädie der Forstwissenschaft. Tebner Verlag. Leipzig. 404 s.
Kadavý, J., Kneifl, M. a Knott, R., (2007): Nízký les jako potenciální zdroj energetické biomasy. In: Racionální využívání lesní biomasy pro energetické účely. Sborník příspěvků z konference. Kostelec nad Černými lesy, 11.10. 2007, KZD FLD ČZU v Praze a Lesnická práce, s. 60-63.
Konšel, J. (1931): Stručný nástin tvorby a pěstění lesů. Písek. 552 s.
Korsuň, F. (1954): Život dubových pařezin v číslicích. PVÚL. 8. s. 155-190.
Lesprojekt (1985): Modely hospodaření. Lesprojekt, ústav inženýrské činnosti. Brandýs nad Labem.
Mauer, O. (2006): Zalesňování zemědělských půd v nadmořských výškách 400 – 700m na vodou neovlivněných stanovištích. In: Neuhöferová, P. (ed.): Zalesňování zemědělských půd, výzva pro lesnický sektor. Kostelec nad Černými lesy, 17.1. 2006, KPL FLE ČZU v Praze a VS Opočno VÚLHM Jílovště – Strnady, s. 201-208.
Metodika k provádění nařízení vlády č. 239/2007 Sb., o stanovení podmínek pro poskytování dotací na zalesňování zemědělské půdy.
Mikeska, M. (2003): Zalesňování nelesních půd v praxi. Lesnická práce č.10, s. 19 – 21.
Mze ČR (1997): Hospodářská doporučení podle hospodářských souborů a podsouborů (rozpracování vyhlášky č. 83/1996 Sb.) Příloha čas. Lesnická práce č.1: 48 stran.
Mze ČR (2006): Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2005. Praha. 136 s.
Nařízení vlády č. 239/2007 Sb., o stanovení podmínek pro poskytování dotací na zalesňování zemědělské půdy.
Polanský, B. (1947): Příručka pěstění lesů. Knižnice Činu, Edice dobrého hospodáře č.3.Brno. 205 s.
Polanský, B. a kol. (1956): Pěstění lesů III díl. SZN Praha. 595 s.
SZIF (2006): Příručka pro žadatele opatření Lesnictví. 34 s.
Tesař, V. (1994): Les sdružený In: Lesnický naučný slovník, na s. 471. Mze ČR.
Vacek, S., Mikeska, M., Podrázský, V. a Malík, V. (2006): Strategie zalesňování pozemků určených k plnění funkcí lesa. In: Neuhöferová, P. (ed.): Zalesňování zemědělských půd, výzva pro lesnický sektor. Kostelec nad Černými lesy, 17.1. 2006, KPL FLE ČZU v Praze a VS Opočno VÚLHM Jílovště – Strnady, s. 89-110.
Vyhláška Mze ČR č.83/1996 Sb. O zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů.
Poděkování
Příspěvek vznikl jako součást projektu NAZV ČR č. QH71161 „Nízký a střední les – plnohodnotná alternativa hospodaření malých a středních vlastníků lesa“.
Jména a adresy autorů:
Dr. Ing. Jan Kadavý,
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
, +420+545134145, Ústav HÚL LDF MZLU Brno, Zemědělská 3, 613 00 Brno
Ing. Michal Kneifl, Ph.D.,
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
, +420+545134146, Ústav HÚL LDF MZLU Brno, Zemědělská 3, 613 00 Brno
Ing. Robert Knott, Ph.D.,
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
, +420-545134124, ÚZPL LDF MZLU Brno, Zemědělská 3, 613 00 Brno
Shlédnutí: 39754
Napište první komentář |  |
Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte..
Powered by AkoComment Tweaked Special Edition v.1.4.2