3.4 Metoda Doležalova (DOLEŽAL 1951, 1957)

3.4.1 Sumarizace základních principů z předešlých metod převodů jako základu koncepce metody

• mladé lesy nízké (pařezové hlavy 1. a 2. generace) s převahou dubu na dobrých půdách si udržují, po přechodném ochabnutí přírůstu ve středním období jejich vývoje (50 – 70 let věku), za předpokladu správné pěstební techniky, i nadále hospodářsky přijatelnou přírůstavost, takže je můžeme považovat za rovnocenné s porosty lesa vysokého
• doporučení navrhovat v obnovním cíli větší podíl rychle rostoucích dřevin (borovice, modřín, bříza a topol). Toto doporučení má směřovat k lepšímu boji s výmladky, omezení péče o nálety a kultury dubu na menší, lépe zvládnutelné plochy v převáděných porostech a možnosti dosáhnout včasného výnosu z probírek
• převody lesů nízkých začínat obnovou až po 60 roce jejich věku, neboť pařezové hlavy ztrácejí v tomto období bujnou výmladnost, takže boj s výmladky je po tomto období méně nákladný a méně pracný.
• doporučuje se hlavní dřevinu budoucích převedených porostů (dub aj.) zavádět ve hloučcích nebo ve skupinách (přirozeně nebo i uměle) se zřetelem na její konečné zastoupení v porostním cíli. Cílem tohoto doporučení je soustředit boj s výmladky na omezenou plochu, tedy na zlomek plochy převáděných porostů.
• doporučuje se využít přirozené obnovy vždy, kdy je to možné. Protože ponechání osamělých výstavků bez předchozího pěstění korun vede k zasychání vrcholů a zavlčení kmene, doporučuje se včasná příprava semenných stromů uvolněním těchto korun. U porostů nepřipravených se doporučuje pracovat s tzv. „čekací dobou“ (viz metoda Nanquettova).
• nutné provedení komplexního průzkumu jako podklad k rozdělení lesa na trvalé jednotky a ke stanovení provozních cílů se pokládá za samozřejmé, jakož i vytvoření vhodných předpokladů pro provedení převodů po stránce pěstebně technické (cestní síť, pracovní pole, přibližovací linie).
• převody řešit individuálně v každém porostu (požadavek po tzv. „pružné hospodářské úpravě lesů“)

3.4.2 Návrh metody převodů

• díla komplexního průzkumu
• generální návrh cestní sítě
• rozbor přírodních a hospodářských poměrů

Zásady návrhu metody je pak možno shrnout do následujících bodů:

a) rozdělení lesa
Metoda plánovala vytvořit trvalé jednotky rozdělení lesa podle zásad, vyplývajících z funkcí těchto jednotek. Nebude-li toto z různých důvodů možné dodržet, pak navrhuje pracovat s pododdělením, příp. zůstat u dvoustupňového rozdělení, ale alespoň v nich naznačit hranice typů nebo skupin lesních typů. Plochy patřící k těmto částem  lesa mají pak sloužit jako jednotky plánovací.

b) vytváření hospodářských skupin (současných hospodářských souborů)
Na úvod této části je nutno konstatovat, že metoda plánovala nezařazovat porosty do převodů tam, kde plnily jako les nízký svoji funkci.

Metoda rozdělovala porosty do tří souborů. Do prvního z nich zařazovala porosty, u nichž existovala reálná naděje, že správnou pěstební péčí se dostanou bez ztráty na přírůstu do stavu, který bude možno označit jako les vysoký. Do druhého souboru zařazovala porosty, ve kterých se vyskytuje podstatná část jedinců generativního původu (jadrnáči), u kterých rovněž existuje reálná šance, že budou převedeny do stavu lesa vysokého. Do třetího souboru se pak zařazovaly porosty, které neposkytovaly žádné naděje, že budou schopny být převedeny na tvar lesa vysokého. Jednalo se o porosty s nevhodnou druhovou skladbou, špatnou vitalitou, nevalnou tvárností, s přestárlými pařezovými hlavami, se sníženou přírůstavostí, mezernatostí a na degenerovaných půdách.

c) vnitřní prostorová úprava
Vzhledem k tomu, že v samotném návrhu této metody je tato pasáž definována velmi obecně (DOLEŽAL 1957), využijeme k jejímu popisu autorovo pojednání, které se této problematice věnovalo přece jen obšírněji (DOLEŽAL 1951, 1953).

Z hlediska vnitřní prostorové úpravy porostní se tak pokládá za minimum rozdělení převáděných porostů na pracovní pole, která mají být převážně pruhovitého tvaru, a která jsou na jižních expozicích a na rovinách orientována ve směru východ – západ (nebo jihovýchod – severozápad) a na ostatních expozicích ve směru spádnic. V práci z roku 1951 dává autor na uvážení, zda by nebylo vhodné využít převodu pařezin k „vytvoření etážově rozvrstvených porostů důvěrného typu“, za které pokládá typy skupinovitě výběrné s obnovní dobou 20 – 40 let. Doporučuje (především z ekonomických důvodů) vnášet rychle rostoucí jehličnany v přiměřené účasti. K vnášení dřevin do porostů se má přistupovat zásadně hloučkovitě tak, že plánujeme – li například 20% tní účast dubu v žádoucí druhové skladbě, pak stačí založit pouze tolik dubových hloučků, aby projekce stromů z nich tvořených, kryly v mýtném věku právě oněch 20% z porostní plochy.

d) časová úprava
Doležal na úvod této pasáže konstatuje, že postupy časové úpravy obvyklé např. ve Francii jsou promyšlené a správné, nicméně vzápětí dodává, že ovšem počítají s příliš dlouhými převodními dobami (!). Návrh této metody tak můžeme považovat za návrh na zkrácení těchto převodních dob tak, že se konstatuje, že se převodní doba nerovná době obmýtní následného lesa vysokého. Časová úprava převodů lesů nízkých pak dle autora musí obsahovat definování kromě převodních dob i dob obnovních a konečně odvození a stanovení etátu.

Z hlediska časové úpravy proto navrhuje zařazovat porosty dané hospodářské skupiny (hospodářského souboru) do tzv. časových statí, přičemž jejich počet se zásadně rovná počtu decenií stanovené převodní doby. K zařazování porostů do těchto časových statí navrhuje dodržovat následující pořadí postupu:

• přírůstavost porostu a věk
• vhodnost dřevin a vliv porostu na prostředí
• původ porostu se zřetelem na stáří pařezových hlav (uvede se generace)
• zdravotní stav porostů
• kvalitní stav porostů
• vhodnost porostu a půdy pro obnovu
• možnosti technického zvládnutí převodu (obnovy) se zřetelem na zpřístupnění porostu

Stanovení dob převodních vychází ze zásad uvedených v úvodu tohoto příspěvku. Navrhuje proto převodní doby na základě rozboru přírodních a hospodářských podmínek porostů plánovat v rozmezí 40 – 60 let, obnovní doby pak v rozpětí 0 – 40 let, zřídka více. Etát navrhuje určovat výlučně induktivním způsobem.

Citovaná literatura

DOLEŽAL, B. (1951): Hospodářská úprava převodů. In: Všeobecná část LHP SLH Lesnické fakulty VŠZ v Brně. Brno: 131 – 147.
DOLEŽAL, B. (1953): Hospodárska úprava prevodov. In: SIGOTSKÝ a kol. (1953): Prevody nízkých lesov. ŠPN. Bratislava. 142 stran.
DOLEŽAL, B. (1957): Návrh nové metody hospodářské úpravy převodů. Praha. Lesnictví, 2: 157-166.

Napište první komentář

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte..

Powered by AkoComment Tweaked Special Edition v.1.4.2