3.5 Rámcové směrnice pro převody výmladkových lesů na lesy vysokokmenné

Směrnice definovala základní účel převodů, kterým mělo být dosažení nejvýhodnější tvarů lesa z hlediska plánovaného národního hospodářství. Pro převod tak v úvahu přicházely porosty, které:

• nemohly plnit požadavky maximální produkce jakostního dřeva
• nemohly dostatečně plnit funkci vodohospodářskou, ochrannou aj.

Jednoznačně konstatovala, že v případech, kde lesy nízké v tomto tvaru plní úspěšně svoji funkci, pak nemají být převáděny.

Při rozhodování o hospodářském tvaru lesa bylo, dle této směrnice, nutno zvážit ekonomickou a biologickou výhodnost středního lesa!

Převody bylo možné realizovat pouze v těch porostech, u kterých to předepisovaly lesní hospodářské plány. Směrnice kritizovala lesní hospodářské plány především proto, že doposud neřešily vždy převody jednotně a dostatečně podrobně a také proto, že nebyly zpracovány v souladu se  zásadami této směrnice. Konstatovala, že nelze oddalovat převody do doby komplexní hospodářské úpravy lesů, kde jedním z důležitých podkladových materiálů bude typologický průzkum. Stanovila, že než tomu tak bude, bude nutné pro každý závod vyhotovit plán převodů za spolupráce Lesprojektu a provozu tak, aby byly v souladu s touto směrnicí.

Převody lesa nízkého na les vysoký se na základě této směrnice měly realizovat přímo nebo nepřímo a rozlišovaly tak následující způsoby převodů:

• přímý (převod holosečí),
• nepřímý- postupný (převod předržením),
• přetvářením (převod obnovou a výchovou).

3.5.1 Převod přímý (převod holosečí)

Převod přímý doporučovala provádět vytěžením nízkého lesa holosečným způsobem, zpravidla s vyklučením pařezů, často spojeným s polařením a založením nového porostu sadbou nebo síjí. Byl doporučován jen pro některé typy lužních oblastí, především jednalo - li se o následné pěstování topolů. Pokud byl tento druh použit i u jiných typů lesa, doporučovalo se neklučit pařezy a ponechat výstavky.

3.5.2 Převod nepřímý – postupný (převod předržením)

Postupný převod byl na základě této směrnice definován jako převod, který směřoval k vytvoření nepravé, příp. pravé kmenoviny, přičemž se pracovalo převážně výchovou.
Přistoupit k tomuto typu převodu se doporučovalo v porostech, které měly:

• dostatečný počet a pravidelné rozmístění po ploše kvalitních (především generativních) stromů cílové dřevinné skladby (pro dubovou pařezinu ve věku tyčkoviny byla doporučována jejich minimální účast v počtu 300 ks na 1ha)
• vhodnou dřevinnou skladbu na daném stanovišti
• dobrý zdravotní stav

Postup předpokládal, že kvalitnějších porostů bude dosaženo postupným převodem porostů mladších, neboť při větším počtu kvalitních jedinců v podúrovni je možné je včasnými čistkami a probírkami převést do úrovně, aby později tvořily hlavní část porostu. Postup je postaven na soustavné výchově, která spočívá na zásadách kladného výběru v úrovni porostu.

Je samozřejmé, že tento postup nebyl doporučován pro porosty, které byly tvořeny pouze z jedinců výmladkového původu pocházejících ze starých pařezových hlav, několikrát stínaných.

3.5.3 Převod přetvářením (převod obnovou a výchovou)

Tento typ převodu byl směrnicí definován jako převod lesa nízkého, při kterém se pracovalo vždy s  obnovou. Mohly tak nastat případy, že porosty bylo nutné pro obnovu předem připravit výchovou. Přistoupit k tomuto typu převodu se doporučovalo v porostech, které byly:

• nepřírůstavé
• netvárné
• nevhodného druhového složení
• mezernaté
• s nízkým podílem hospodářsky cenných dřevin

Postup doporučoval využít znalostí o ochabující výmladnosti s přibývajícím věkem lesa nízkého, neboť hlavním problémem u tohoto typu převodu bylo zavádění nových porostních složek (s ohledem na bujnou výmladnost a konkurenci pařezin). Směrnice předpokládala, že dané stárnutí je rozdílné podle jednotlivých druhů dřevin, stáří pařezových hlav a prostředí; např. v případě dubu konstatovala, že k ochabování výmladnosti dochází asi po 60 roce věku výmladků.

Směrnice doporučovala pracovat zásadně pomístně, maximálně využívat clony jak výstavků, tak i vhodně redukovaných výmladků a v co největší míře využívat přirozené obnovy. Konstatovala, že velkou výhodou tohoto postupu je skutečnost, že ponecháním vhodných stromů jako výstavků, i za předpokladu jejich postupného odstraňování, zvýší se výnosovost, zvětší se pravděpodobnost přirozené obnovy a výtěží z výstavků se zlepší výnosová trvalost.

Upozorňovala na nutnost správné výchovy korun u těch jedinců, s nimiž se následně počítá jako s výstavky, neboť bez této výchovy se dostavuje například u dubu zavlčení a usychání korun.

Závěrem je nutno podtrhnout, že u obou posledních typů převodů směrnice zdůrazňovala nutnost již v nejmladších porostech vyhledávat pro neustálé zvyšování kvality stromové zásoby jedince ze semen a to jak u dřevin hospodářských, tak i melioračních tak, aby počet těchto jedinců byl na převáděné ploše co nejvyšší. Současně s tímto však zdůrazňovala nutnost zmenšování počtu výmladků na pařezových hlavách vytínáním nekvalitních a nežádoucích výmladků.

Z hlediska hospodářské úpravy převodů směrnice definovala především provozní cíle, doporučené doby převodní hospodářské skupiny (hospodářského souboru) a dobu převodu porostu. Konstatovala, že provozní cíle je nutno stanovovat s ohledem na výsledky typologického průzkumu, rozbor stavu porostu a ekonomické požadavky lesního hospodářství. Doporučovala volit převodní dobu v délce od 30 do 80 let, s ohledem na přírodní a hospodářské poměry. Naproti tomu dobu převodu konkrétního porostu plánovala stanovit podle stavu porostu a povahy typologické jednotky, přičemž zdůrazňovala brát ohled především na následujících kritéria:

1. přírůstavost porostu
2. vliv porostu na prostředí
3. původ porostu se zřetelem na stáří a zdravotní stav pařezových hlav
4. zdravotní stav porostu
5. kvalitní stav porostu
6. vhodnost dřevin
7. věk
8. vhodnost půdy a porostu pro obnovu
9. možnosti technického zvládnutí převodu
10. žádoucí druhovou skladbu

Krátkou dobu převodu (do 30 let) doporučovala volit u porostů:

• s dostatečným počtem jakostních stromů vhodných cílových dřevin
• nekvalitních a nepřírůstavých

Z hlediska prostorové úpravy lesa směrnice vyzdvihovala její význam pro úspěch samotných převodů. Konstatovala však její špatný, v současnosti značně šablonovitě používaný způsob především vnitřní prostorové úpravy nízkých lesů.

3.5.4 Citovaná literatura

MZLH (1958): Rámcové směrnice pro převody výmladkových lesů na lesy vysokokmenné. Praha.  Sbírka pokynů státních lesů, 1: 3-5.

Napište první komentář

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte..

Powered by AkoComment Tweaked Special Edition v.1.4.2