Vliv různých způsobů obnovy na pařezovou výmladnost v jižní části Apalačského pohoří (USA) |
Příspěvek přidal Michal Kneifl | ||||
Wednesday, 18 March 2009 | ||||
Prací zabývajícími se výmladnou schopností dřevin v souvislosti s
aktivním lesnickým hospodařením je dnes jako šafránu. O to větší radost
způsobí zjištění, že tématem, které bylo po dlouhou dobu u nás odsunuto
na okraj lesnického zájmu a které navíc bylo deklasováno na něco
podřadného a nepatřičného, se ve světě zabývají vážně a bez předsudků.
Přinášíme volný překlad článku Ch. J. Atwooda, T. R. Foxe a D.L.
Loftise, týmu autorů z Virginské polytechniky a americké lesnické
služby USDA-FS.
Autoři popisují, že se v oblasti jižního Apakačského pohoří v posledních dekádách díky změně cílů hospodaření přikročilo k modifikaci obnovních způsobů. Doposud převládající holoseče ustupují jemnějším způsobům obnov díky důrazu na estetickou funkci lesa, snaze ponechávat stojící staré stromy jako zdroj potravy a hnízdních možností pro různé druhy ptáků, záměru redukovat efekty prudkých změn mikroklimatu po odlesnění holosečí a snaze podpořit a zachovat původní ekotypy dubu této oblasti. Dub obecně (zdejší druhy dub košíčkatý - Q. prinus, dub červený - Q. rubra a dub bílý - Q. alba) je zde považován za klíčovou hospodářskou dřevinu. Obnova dubu zde probíhá třemi různými způsoby. Zdejší lesníci rozlišují obnovu pomocí podpoření stávajícího náletu dřevin (advanced regeneration), dále přirozenou obnovu semenáčky ze žaludů opadlých těsně před holosečí a obnovu pařezovými a kořenovými výmladky. Především první a třetí z uvedených způsobů se hlavní měrou podílí na obnově porostu, jelikož semenáčky podléhají silné konkurenci jiných, rychleji rostoucích dřevin. Výmladky jsou zde rovněž významnou složkou následného obnoveného porostu. Rostou dostatečně rychle a dokážou konkurovat ostatním dřevinám. Jsou zde tedy považovány za rovnocenné jedincům generativního původu. Důležitá je především zmínka autorů, že následná kvalita a vzrůst výmladkových jedinců je srovnatelná s jedinci semenného původu, pokud je při těžbě dbáno na seříznutí pařezů pokud možno těstě u země. Autoři se odvolávají na práci Groningera a kol z roku 1998. Popisují také skutečnost, že výmladná schopnost pařezů je v úzké negativní korelaci se stářím mateřského stromu a také jeho tloušťkou. Popisují, že např. u dubu bílého (Q. alba) silně klesá výmladná schopnost po dosažení věku 50 let, nebo výčetní tloušťky 20cm. Zdůrazňují však silné rozdíly mezi jednotlivými druhy dřevin. Např. u dubu košíčkatého (American chestnut - Q. prinus) klesá výmladná schopnost až po věku 100 let a při výčetní tloušťce nad 30cm. U dubu červeného je to po sedmdesátém roce věku, nebo po dosažení tloušťky 30cm. Dále popisují (s odkazy na literaturu) rozdíly ve výmladné schopnosti s měnícím se stanovištěm, dobou provedené těžby a hustotou ponechaných výstavků, nebo mírou proclonění u clonné seče. Obecně je výmladná schopnost horší
Cílem pokusu, který autoři založili v celkem sedmi lokalitách v porostech před zamýšlenou obnovou, bylo zjistit především vliv obnovního postupu, resp. hustoty ponechaného mateřského porostu, na výmladnou schopnost pařezů. Varianty provedené obnovy byly následující:
Celý pokus byl vyhodnocen 10 let po provedené těžbě.
Byl prokázán významný vliv hustoty ponechaných výstavků na výmladnou schopnost. Počet pařezů, které obrazily, byl vždy vyšší na holoseči, než na variantách s určitým podílem ponechaných stromů. Toto platilo pouze pro druhy dubu. U stinných dřevin podúrovně se tento efekt neprojevil. Pokles výmladné schopnosti u dubů činil cca 2% na každý 1m2/ha kruhové výčetní základny ponechaných stromů. Shlédnutí: 10389
Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář. Powered by AkoComment Tweaked Special Edition v.1.4.2 |
||||
Aktualizováno ( Wednesday, 18 March 2009 ) |