Jan Kadavý
Ústav hospodářské úpravy lesa, Lesnická a dřevařská fakulta, MENDELU v Brně, Zemědělská 3, 613 00 Brno, Česká republika

Abstrakt

Příspěvek se zabývá problematikou pařezové výmladnosti jako základu obnovy a produkce nízkého lesa. Tematicky je rozdělen do tří základních částí. V první z nich je obecně formou literární rešerše pojednáno o výmladnosti dřevin s důrazem na výmladnost pařezovou. Druhá část je věnována výsledkům šetření úspěšnosti pařezové výmladnosti v prvním roce po provedené těžbě na stanovištích živné řady 1.- 3. lesního vegetačního stupně se zaměřením na dřevinu dub zimní (Quercus petraea Mattuschka Liebl.) na území ŠLP Masarykův les Křtiny. Poslední část je zaměřena na rozbor a popis tabulek v minulosti používaných na území našeho státu a na vyjádření produkce nízkého lesa formou tzv. kompilačních růstových tabulek nízkého lesa. Tyto vznikly shromážděním adekvátních zdrojů dat pro území České republiky a v příspěvku jsou prezentovány pro střední (průměrnou) bonitu hlavního porostu nízkého lesa. Tabulky tak mohou být nápomocny při počátečních úvahách o výhodnosti eventuálního znovu zavádění hospodaření nízkým lesem na konkrétním majetku. 

Klíčová slova
výmladnost dřevin, pařezová výmladnost, dub zimní, nízký les, objemová produkce

Úvod

Za les nízký označujeme hospodářský tvar lesa, který je založen na systematicky opakované vegetativní obnově výmladky. Obmýtí je pak určováno především optimální výmladností, druhem a výší očekávané produkce a je vázáno i na úrodnost stanoviště. Nízký les roste díky možnosti čerpat živiny z živých kořenových systémů zpočátku velmi rychle, takže výškový i tloušťkový přírůst dřevin kulminuje podle úrodnosti stanoviště podstatně dříve než v semenném (vysokém) lese. Těžené dřevo má však výrazně horší jakost, je sukaté, ve spodní části kmene zakřivené a má horší technické vlastnosti. Celková produkce vitálního dobře pěstovaného nízkého lesa se údajně vyrovná produkci semenného lesa, hodnotový přírůst je však podstatně nižší.

Obecně o výmladnosti dřevin

Výmladnost dřevin chápeme jako schopnost reagovat na nejrůznější poranění a mechanická poškození (např. těžbou či zvěří) či na dramatické změny podmínek jejich životního prostředí (tzv. disturbance). V tomto pojetí se výmladnost dostavuje jako univerzální atribut především u listnatých dřevin, i když jsou známy ojedinělé případy jejího výskytu i u dřevin jehličnatých. Touto činností dochází u těchto dřevin ke vzniku tzv. výmladků, druhotných kmenů.

Výmladnost v praktickém pojetí (podle místa výskytu) rozlišujeme na: a) pařezovou, b) kořenovou a c) kmenovou. Je známo i obdobné rozdělení podle tzv. morfologie tvorby a výskytu výmladků (Tredici 2001): a) výmladky pocházející z oblasti “kořenového krčku” na bázi kmene (u semenáčku i dospělého jedince) - pozn. autora: v podstatě se jedná o pařezovou výmladnost, b) výmladky ze specializovaných tzv. podzemních kmenů, c) výmladky z kořenů a d) výmladky z na zemi se vyskytujících větví stromů (hřížení).
V obecném pojetí pak rozlišujeme mezi výmladností semenáčků a výmladností dospělých stromů (Johnson, Shifley, Rogers 2009). Výmladnost semenáčků napomáhá k jejich přežití v nejrůznějších stresových podmínkách, mezi které řadíme např. i jejich potlačení zástinem mateřským porostem, zvěří, expozicí stanoviště apod.  Naopak výmladnost dospělých stromů pomáhá prodloužit jejich délku života (jako reakci na poškození) a kořenová výmladnost je pak především využívána jako strategie k získání nového životního prostoru.

Uvádí se, že spontánněji, po delší dobu a ve větší míře, se zmlazují ty druhy, které rostou pod větší stresovou zátěží (exponované lokality či stanoviště s výskytem výše uvedených disturbancí).

Pařezová výmladnost dospělých stromů ve vztahu k jejich těžbě

Základním principem hospodaření nízkým lesem je rovnoměrná (vyrovnaná) produkce relativně tenkých kmenů, díky krátké době obmýtí (zpravidla 5 - 30 let), které jsou především využívány jako palivové dříví. Pokud je tato činnost realizována systematicky, pak je nízký les schopen produkovat tento sortiment po dlouhá staletí a to až do úplného vyčerpání tímto způsobem vzniklých tzv. “pařezových hlav” (pokud tyto nejsou adekvátně nahrazeny a obnoveny v průběhu jejich využívání).

Většina listnatých dřevin s kmeny s tloušťkou do cca 15 cm produkuje ihned po provedené těžbě velké množství výmladků (Burns, Honkala 1990). Tento jev se dostavuje jako typická reakce na poškození jednotlivých kmenů těžbou. Výsledkem je tvorba výmladků, jako snaha po nahrazení těžbou odebraného kmene stromu. Typická je však na druhé straně i výrazná mortalita (75 - 90 %) výmladků, která se dostavuje během prvních pěti až deseti let po této těžbě (Johnson 1975, 1978, McIntyre 1936, Wendel 1975). Oproti výmladnosti u semenáčků však tyto výmladky (jedná se o výmladnost dospělých stromů) požadují ke svému vývoji vyšších světelných požitků, aby vytvořily efektivně fungující systém náhradou odebraného kmene a koruny stromu.

Obrovskou výhodou výmladků (z pohledu získání životního prostoru) je rychlý a výrazný růst (oproti růstu semenáčků z přirozené obnovy i sazenic z umělé obnovy), který se dostavuje během prvních několika let jejich vývoje. Tento růst je limitován několika faktory, mezi které řadíme především: a) bonitu stanoviště, b) věk pařezů (tloušťku pařezů), c) časový okamžik provedené těžby a d) druh těžené dřeviny.
Je uváděno, že v prvních deseti letech vývoje výmladků se jejich průměrný roční výškový přírůst, ve vazbě na výše uvedené faktory, může pohybovat v rozpětí od 0,5 do 1 m (Burns, Honkala 1990, Cook, Sharik 1998, Johnson 1975, Roth, Hepting 1969).

Jak uvádí Tredici (2001) je možné konstatovat, že všechny listnaté dřeviny mírného pásma se zmlazují velmi vitálně (bujně) a že pravděpodobnost výskytu tohoto jevu je vysoká především u pařezů s tloušťkou v rozmezí od 5 do 15 cm. Převážná většina listnatých druhů dřevin se dále vitálně zmlazuje až do velikosti pařezů v rozmezí 25 - 30 cm, avšak s nižší pravděpodností výskytu tohoto jevu než tomu bylo u menších tlouštěk pařezů. U dřevin s tloušťkou pařezu nad 30 cm je pak možné očekávat (kromě dubů - quercus sp.), že tato pravděpodobnost bude výrazněji klesat. Naopak u dubů se procento výskytu výmladků, ve vztahu k narůstající velikosti pařezů, vyskytuje na relativně vysoké úrovni ve srovnání s ostatními druhy listnatých dřevin (Cook, Sharik 1998, Johnson 1978, Sander, 1971, Wendel 1975). Podle Vyskota (1958) si dub uchovává výmladnost poměrně dlouho, zejména na úrodných půdách. Duby starší 50 let vytvářejí výmladky již méně, objevují se tak přibližně u 80 % pařezů. U silnějších pařezů výmladnost častěji selže, ale zato počet výmladků na jednom pařezu bývá v průměru vyšší, výmladky jsou silnější a jakostnější. Nejlepší výmladky byly pozorovány na pařezech dubů, jejichž kmeny měly 16 až 20 cm ve výčetní tloušťce. Polanský (1956) se rovněž zabýval obnovou výmladností a zjistil, že se více zmlazují výmladky pod clonou porostu než na holině. Nejlepších výsledků tak podle tohoto autora bylo dosaženo na pruhu pod clonou, následoval pruh pod výstavky a jako nejhorší bylo vyhodnoceno zmlazení na holině (zmlazení vykazovalo pouze 50 % pařezů).
 

Analýza pařezové výmladné schopnosti se zaměřením na dřevinu dub zimní

S cílem ověřit výmladnou schopnost v prvním roce po těžbě u dubu zimního (Quercus petraea Mattuschka Liebl.) bylo na přelomu let 2008/2009 a 2009/2010 k tomuto účelu založeno a proměřeno několik výzkumných ploch v podmínkách jeho přirozeného výskytu. Zastoupení dubu zimního odvozené podle četnosti pařezů se v rámci těchto ploch pohybovalo v rozmezí od 30 % do 97 %. Plochy se vyskytují na území ŠLP Masarykův les Křtiny (polesí Bílovice a Vranov), vznikly v zimním období holosečnou těžbou na plochách o velikosti od 0,25 do 0,5 ha. Byly založeny tak, aby se vyskytovaly v 1. – 3. lesním vegetačním stupni na živné ekologické řadě a pocházely z různě starých porostů v době jejich těžby. Bližší charakteristiky těchto ploch jsou obsahem tabulky č. 1. Výmladná schopnost jednotlivých pařezů byla sledována buď na dílčích ploškách v rámci celé výzkumné plochy (8 plošek po cca 80 m2 na jednu 0,5 ha velkou výzkumnou plochu) nebo v rámci celé 0,25 ha velké výzkumné plochy (plochy č. 4 – č. 7). Plochy jsou součástí dlouhodobého experimentu, předpokládá se průběžné publikování výsledků z těchto ploch.

Za úspěšně zmlazený byl vzhledem k cíli práce považován pouze takový pařez, na kterém se v době sledování (měsíc srpen - září) v prvním roce po těžbě vyskytoval alespoň jeden životaschopný výmladek.

 
TAB 1: Základní charakteristiky výzkumných ploch nízkého lesa

Dílčí výsledky - pařezová výmladnost se zaměřením na dřevinu dub zimní

Celkem bylo v rámci všech sledovaných ploch nízkého lesa evidováno 862 kusů pařezů dubu zimního. Na 595 z nich se v době sledování vyskytoval minimálně jeden životaschopný výmladek (69,0% - tní úspěšnost).
Vývoj průměrného podílu úspěšně zmlazených pařezů jednotlivých ploch nízkého lesa je obsahem grafu č. 1. Z průběhu dat je možné vypozorovat nepatrně klesající trend úspěšnosti výmladné schopnosti, tj. nižší úspěšnou výmladnost s narůstajícím věkem porostů. Výrazně přesvědčivější jsou z tohoto pohledu pak údaje, které jsou obsahem grafu č. 2. Pařezová výmladnost zde není vztažena k věku porostů, ale k tloušťce (resp. výčetní tloušťce původního porostu) pařezů a vyjadřuje procentuální podíl úspěšné výmladnosti z dané tloušťkové třídy. Klesající trend úspěšné výmladnosti s narůstající tloušťkovou třídou pařezů je zde zcela zřetelný a pohybuje se od cca 84 % (tloušťková třída 5 cm) po 50 % (42,5 cm).

GRAF 1: Podíl úspěšně zmlazených pařezů jednotlivých ploch nízkého lesa   
 

GRAF 2: Pravděpodobnost výskytu úspěšné výmladné schopnosti ve členění podle tloušťkových tříd pařezů (výčetních tlouštěk původního porostu)

Problematika růstu a objemové produkce nízkého lesa

O růstové schopnosti nízkého lesa toho v současnosti víme bohužel poměrně málo. Je to jistě zarážející konstatování, neboť hospodaření tvarem nízkého lesa je možno označit za jeden z nejstarších, ne-li vůbec nejstarší, způsob obhosposdařování našich lesů. K definování „produkčního výkonu“ nízkých lesů bylo téměř vždy využito jeho srovnávání s tzv. lesem vysokým. Tato však byla postavena na různých metodických základech, přinášela proto výsledky s různou vypovídací hodnotou. Z nich (např. Polanský 1966, 1968; Truhlář 1969, Vyskot 1971) vyplývají především následujcí závěry.
 
V obecné rovině je možné konstatovat, že:
● pařezové výmladky mají ve srovnání s jedinci semenného původu daleko rychlejší růst, který také dříve vrcholí,
● výškový a tloušťkový růst vrcholí asi o 10 až 20 let dříve než u jedinců generativního původu a poměrně rychle (po 20 až 30 letech) ochabuje,
● produkční výsledky také ve zvýšené míře ovlivňují stanovištní poměry,
● celkový průměrný přírůst (CPP) objemové produkce vrcholí v pařezinách asi o 20 až 30 let dříve než v kmenovinách,
● celková objemová produkce (COP) nízkého lesa může, při krátkých a dobře sladěných obmýtních dobách s vyvrcholením CPP, dokonce převyšovat objemovou produkci lesa vysokého,
● při využití jedné generace výmladků v rámci delších obmýtí pařeziny je COP vyšší jen do určitého věku a od tohoto okamžiku se v závislosti na bonitě produkce zvyšuje ve prospěch vysokého lesa.

Jak již bylo konstatováno, definování produkčního potenciálu nízkých lesů bylo v minulosti řešeno především prostřednictvím srovnání jeho produkce s produkcí lesa vysokého. Prací, které by se zaměřovaly výlučně na definování produkčních schopností nízkého lesa tak v odborné literatuře najdeme pramálo. Přitom jednou z možností jak danou problematiku „uchopit“ je např. k danému účelu využít údajů z historických tabulek (taxačních a růstových), které se k tomuto účelu používaly na území našeho státu (viz např. Feistmantel 1877, Blažek 1944, Korsuň 1947, 1954, 1966, 1969 či Řehák, 1981 apod.).

Ve spojení s hospodařením v duchu zásad nízkého lesa byly v minulosti na území našeho státu využívány především následující druhy tabulek:
● Feistmantel (1877): Waldbestandestafeln
● Blažek (1944): Výnosové tabulky pro nízký les (pařezinu) upravené k účelům zběžného odhadu lesů (upravené tabulky Feistmantela)
● Lesprojekta Zvolen (1959): Vzrastové tabuľky - grafikony (upravené tabulky Feistmantela)
● Lesprojekta Zvolen (1960): Vzrastové tabuľky (upravené tabulky Feistmantela)
● ÚHÚL (rok vydání neznámý): Výmladkový les (podle upravených tabulek moravských)

Výše uvedené růstové tabulky nízkého lesa poskytují údaje v následujícím základním členění:
● pro dub a habr s příměsí buku, javoru a ostatních měkkých dřevin („tvrdý“ nízký les; TNL)
● pro olši, břízu, osiku, topol s příměsí dubu, habru a jiných dřevin („měkký“ nízký les; MNL)

Dále tyto tabulky obsahují informace ve členění podle bonit, věku, střední porostní výšky, hmoty a formy prezentování dat (viz tabulka č. 2). Je evidentní, že za základ růstových tabulek nízkého lesa pro území našeho státu musíme považovat tabulky Feistmantelovy (1877), které vytvořily „datový“ základ pro vznik tabulek následujících, které je však dále již pouze nějakým způsobem upravovaly.

TAB 2: Poskytované informace podle jednotlivých tabulek nízkého lesa
(x – není uvedeno, √ – je uvedeno)

Všechny výše uvedené tabulky byly konstruovány pro věkové rozpětí od 10 do 60 let věku a právě toto věkové vymezení a výše uvedené základní členění na dvě skupiny směsí nízkého lesa („tvrdý“ a „měkký“ nízký les) je odlišují od další skupiny níže uvedených tabulek, které se vztahují k nízkému lesu a k území našeho státu. Jedná se o práce, které položily základ k tvorbě či konkrétně vyústily ve zpracování růstových tabulek nízkého lesa, které se však již vztahují ke konkrétnímu výmladkovému druhu dřeviny:
● Korsuň (1947): Taxační tabulky pro akát
● Korsuň (1954): Život dubových pařezin v číslicích
● Korsuň (1966): Hmotové a porostní tabulky pro olši
● Korsuň (1969): Hmotové a porostní tabulky pro habr
● ÚHÚL (1972, 1981): Výmladkový dub (grafické tabulky – Korsuň, 1954)
● Řehák (1981): Úprava růstových tabulek pro výmladkový dub, olši a habr
● Lesoprojekt (1992): Rastové tabuľky drevín (dub výmladkový, hrab výmladkový – Korsuň 1954, upravil Řehák 1981)

Jak je z výše uvedeného přehledu patrné, tabulky se již nevztahují na dvě základní směsi dřevin nízkého lesa („měkká“ a „tvrdá“ pařezina), ale jsou zaměřeny na konkrétní druhy dřevin, tj. na dub, habr, olši a akát. Vycházejí z datového a metodického základu, který svými pracemi položil Korsuň (1947, 1954, 1966 a 1969), a které dále upravil Řehák (1981). 

Jen pro úplnost dodejme, že v současné době žádné oficiální růstové tabulky pro nízký les k dispozici nemáme. Současné Taxační tabulky (ÚHÚL, VÚLHM 1990) a Růstové tabulky hlavních dřevin ČR (Černý a kol., 1996) s nízkým lesem vůbec neuvažují a jsou sestaveny pouze pro les vysoký bez možnosti korekce na les nízký.

Dílčí výsledky – kompilační tabulky produkce nízkého lesa (sestaveno z různých zdrojů dat)

Na základě výše uvedených zdrojů byly sestaveny “kompilační tabulky” produkce nízkého lesa (viz graf č. 3) a produkce vybraných dřevin nízkého lesa (viz graf č. 4). Prezentovány jsou pouze údaje pro střední (průměrnou) bonitu.

Kompilační tabulky vycházejí z dat tabulek Feistmantelových (1877), které vyjadřovaly produkci měkkého (MNL) a tvrdého (TNL) nízkého lesa výhradně v tzv. hmotě stromové (plm, nad 2 cm s.k. Rokitanski, 1877) hlavního porostu. Tabulky jsou navíc rozšířeny o údaje zásoby (hmoty) hroubí (plm, nad 7 cm s.k.) autora Blažka (1944), Lesprojekty Zvolen (1960) a ÚHÚLu (rok vydání neznámý) – viz graf č. 3.
Tabulky jsou dále doplněny o hodnoty zásob hroubí (m³ a plm, nad 7 cm s.k. a b.k.) vybraných dřevin nízkého lesa hlavního porostu, tj. pro trnovník akát, dub zimní, habr obecný a olši lepkavou podle Korsuně (1947, 1969 a 1966), Řeháka (1981) a ÚHÚL 1972, 1981 – viz graf č. 4.
 

GRAF 3: Vývoj zásoby hroubí  a zásoby stromové nízkého lesa na střední (průměrné) bonitě pro hlavní porost (TNL – „tvrdý” a MNL – „měkký” nízký les)   

GRAF 4: Vývoj zásoby hroubí (s.k. a b.k.) na střední (průměrné) bonitě hlavního porostu vybraných dřevin nízkého lesa

Diskuze

Výsledky úspěšné pařezové výmladnosti (průměrně 69%) ukazují na možný dobrý základ pro budoucí vývoj nízkého lesa, jehož součástí by měl být i dub zimní (Quercus petraea Mattuschka Liebl.) na živných stanovištích 1. - 3. lesního vegetačního stupně. Až nejbližší budoucnost nám však ukáže, jak velká část z těchto výmladků obstojí v konkurenci s jinými druhy a vytvoří tak základ opravdu funkčního nízkého lesa. V souladu s literárním přehledem, který se zabýval problematikou pařezové výmladnosti, pak můžeme jen potvrdit, že úspěšná výmladnost souvisí s výchozí tloušťkou pařezu (resp. výčetní tloušťkou v době těžby porostu). Platí, že čím je tloušťka pařezu menší, tím je pravděpodobnost úspěšné pařezové výmladnosti vyšší (do 10 cm představuje cca 84%). Pařezy nad 30 cm tloušťky tak vykazují přibližně 55 % - tní úspěšnost pařezové výmladnosti.

Výmladností dubu zimního se ve srovnatelných podmínkách na území současného ŠLP Masarykův les Křtiny v minulosti zabýval např. Horák (1968) a Novák (2005). V Horákově (1968) práci byla na jím analyzovaném území v roce 1965 provedena holá seč převážně dubové pařeziny. Před smýcením byla tato pařezina přibližně 54 letá, stáří analyzovaných výmladků bylo 2 leté, tloušťky pařezů bývalé pařeziny se pohybovaly v rozpětí od 6 do 38 cm. Horák konstatoval, že z analyzovaných 579 pařezů opuklo 88%, pouze 12% pařezů tedy zůstalo neopuklých. Nejvíce neopuklých pařezů se vyskytovalo v tloušťkové třídě 26 (24%) a 38 (33%) cm.
Novák (2005) analyzoval porost, který měl charakter tzv. předržené nepravé kmenoviny. Její věk v době realizované těžby byl přibližně 130 let. Věk analyzovaných výmladků byl jeden a dva roky, tloušťky pařezů bývalé pařeziny se pohybovaly v rozpětí od 2,5 do 72,5 cm. V roce 2005 (2 roky po mýtní úmyslné těžbě) bylo provedeno prošetření výmladnosti. Novák uvádí, že u dubových pařezů se výmladky vyskytovaly u 65% pařezů. Dále konstatuje, že první rok po těžbě vyrůstaly výmladky téměř ve všech tloušťkových třídách pařezů. Ve druhém roce po těžbě (výmladky jednoleté) vznikaly další nové výmladky především na pařezech od 27,5 cm jejich tloušťky a na pařezech tlustších. Z daného konstatování je patrné, že pařezová výmladnost se na analyzované lokalitě nedostavovala pouze v prvním, ale že pokračovala i ve druhém roce po těžbě tvorbou nových výmladků.

Srovnáme-li výsledky naší analýzy s výše uvedenými výsledky autorů Horák (1968) a Novák (2005), zdá se, že naše výsledky dosahují poněkud nižších hodnot pařezové výmladnosti (podle srovnatelných věků analyzovaných porostů). Možným vysvětlením daného rozdílu může být ten fakt, že naše výsledky prezentují průměrné hodnoty úspěšné pařezové výmladnosti celé tzv. nepravé časové řady porostů, která vznikla sloučením dat z jednotlivých výzkumných ploch. Horák (1968) a Novák (2005) ale analyzovali vždy pouze jednu konkrétní jimi analyzovanou plochu. Za další možnost pro vysvětlení tzv. nižšího výsledku našich dat pak můžeme poukázat i na skutečnost, že prezentovaná data obsahují výsledky úspěšné pařezové výmladnosti pouze z prvního roku po provedené těžbě, zatím co výsledky autorů Horák (1968) a Novák (2005) v sobě zahrnují výsledky za dva roky po provedené těžbě. Z výsledků Nováka (2005) pak vyplývá, že pařezy neopukaly pouze v prvním, ale nově i ve druhém roce po realizované těžbě, tudíž že jeho výsledky a výsledky Nováka (2005) tímto nutně v sobě zahrnují i vyšší úspěšnost pařezové výmladnosti.

Ač v části příspěvku, která se zabývala problematikou růstu a produkce nízkého lesa konstatujeme, že v současné době nemáme k dispozici žádné oficiální růstové tabulky věnované nízkému lesu, rozborem této části jsme dospěli k závěru, že na území našeho státu se v minulosti konkrétní tabulky pro nízký les samozřejmě používaly. Proto do doby než případně budou sestaveny tabulky nové je možné vyjít a k práci použít v příspěvku uvedené tabulky, příp. využít tzv. tabulek kompilačních (sestavených z různých zdrojů dat). Tyto pak přehledně prezentují data objemu jak zásoby stromové, tak i zásoby hroubí hlavního porostu nízkého lesa na střední (průměrné) bonitě v jednotné, dosud nepublikované, formě. 
Domníváme se, že jistě ne náhodou byly první v řadě historických tabulek používaných na území našeho státu “postaveny” na zásobě stromové. A právě hodnoty zásoby stromové mohou být pro malé a středně velké vlastníky lesa z ekonomického pohledu více než zajímavé.

Závěry

Výmladnost dřevin z pohledu cíle tohoto příspěvku velmi zdařile formuloval Tredici (2001):
1. Vznik sekundárních kmenů (výmladků) je reakcí na poškození nebo dramatickou změnu podmínek životního prostředí.
2. Výmladnost je typickým znakem listnatých druhů dřevin, u dřevin jehličnatých je neobvyklá.
3. Výmladnost napomáhá jedinci k jeho přežití po vzniklé škodě či disturbanci (může se jednat i o zapojený porost).
4. Vývoj výmladků je doprovázen jejich výraznou autoregulací počtu; přežije a sekundární kmeny vytvoří jen několik málo z nich.
5. Růst je větší a délka života delší u těch výmladků, které rostou na slunci než ve stínu.
6. U většiny druhů listnatých dřevin s kmeny tlustšími než 15 cm procento úspěšně zmlazených pařezů po těžbě obecně klesá s narůstající tloušťkou pařezu.
7. Pařezové (bazální) výmladky, které vytvářejí adventivní kořeny mají potenciál k tvorbě samostatných (autonomně fungujících) ramet, které pak mohou žít déle než ty výmladky, které jsou pouze spojeny s jejich tzv. rodičovským kmenem.
8. Druhy, které rostou pod stresovou zátěží nebo na lokalitách s výskytem nejrůznějších disturbancí oplývají větší výmladnou schopností a delší délkou života než ty, které žijí pod touto zátěží a na těchto lokalitách nežijí.
9. Výmladnost omezuje genetickou diverzitu populací zvyšováním počtu identických kmenů, především u kořenových výmladků a výmladků z větví, které rostou na půdním povrchu.
10. Výmladnost umožňuje dřevinám jejich šíření i na místech kde by to pro ně bylo velmi problematické, tj. na exponovaných lokalitách či na územích blízkých mimo areál jejich přirozeného rozšíření.

Z výsledků příspěvku pak vyzdvihněme především následující skutečnosti:
11. Analýza výmladnosti u dřeviny dub zimní (Quercus petraea Mattuschka Liebl.) potvrzuje některé z výše uvedených závěrů, především pak ten fakt, že s narůstající tloušťkou pařezů jejich výmladná schopnost slábne.
12. Rozborem literatury bylo doloženo, že na území našeho státu byly v minulosti používány různé výnosové a růstové tabulky nízkého lesa.
13. Z praktického hlediska je tak možno (v souvislosti s úvahami o případném opětovném znovu zavádění hospodaření nízkým lesem) v současné době použít jak tabulek historických, tak i z nich odvozených tzv. tabulek kompilačních, které charakterizují produkci nízkého lesa a jsou nedílnou součástí tohoto příspěvku.

Citovaná literatura

Blažek, A. (1944): Výnosové tabulky pro nízký les (pařezinu) upravené k účelům zběžného odhadu lesů. In: Frič, J. (1947): Zařízení lesů, na s. 149.
Burns, R. M., Honkala B. H. (eds.) (1990): Silvics of North America. 2 vols. U.S. Forest Serv. Handb. 654.
Cook, J. E., Sharik, T. L. (1998): Oak regeneration in the southern Appalachians: Potential, problems, and possible solutions. Southern J. Appl. Forest. 22:11-18.
Černý, M., Pařez, J., Malík, V. (1996): Růstové tabulky hlavních dřevin ČR. Lesnická práce. 64 s.
Feistmantel (1877): Waldbestandestafeln. Wilhelm Braumüller. Wien. 162 pp.
Horák, R. (1968): Možnosti uplatnění výběrných principů v pařezině. Diplomová práce, VŠZ Brno.
Johnson, P. S. (1975): Growth and structural development of red oak sprout clumps. Forest Sci. 21: 413-418.
Johnson, P. S. (1978): Predicting oak stump sprouting and sprout development in the Missouri Ozarks. U.S. Forest Serv. Res. Pap. NC-149.
Korsuň, F. (1947): Taxační tabulky pro akát. Lesnická práce, 10: 305-322, Praha.
Korsuň, F. (1954): Život dubových pařezin v číslicích. Práce výzkumných ústavů lesnických ČSR, 6: 154 - 190.
Korsuň, F. (1966): Hmotové a porostní tabulky pro olši. Lesnický časopis, 9: 839 - 856.
Korsuň, F. (1969): Hmotové a porostní tabulky pro habr. Lesnictví, 3: 217 - 230.
Lesprojekta Zvolen (1959): Vzrastové tabuľky – grafikony.
Lesprojekta Zvolen (1960): Vzrastové tabuľky.
Lesoprojekt (1992): Rastové tabuľky drevín (dub výmladkový, hrab výmladkový - Korsuň 1954, upravil Řehák 1981).
McIntyre, A. C. (1936): Sprout groups and their relations to the oak forests of Pennsylvania. J. Forest. 34: 1054-1058.
Novák, K. (2006): Vyhodnocení vegetativní přirozené obnovy dubu zimního na Hádecké planině. Diplomová práce. LDF MZLU v Brně: 48 s.
Polanský, B. a kol. (1956): Pěstění lesů III díl. SZN Praha, 595 s.
Polanský, B. (1966): Převody pařezin na nepravé kmenoviny, jejich růst a obnova. Lesnický časopis, 8: 765-790.
Polanský, B. (1968): Převody pařezin na Školním lesním závodě LF VŠZ v Brně, Acta universitatis agriculturae, XXXVII, spis č. 281, 1: 1 - 35, VŠZ Brno.
Rokitanski, A. (1877): R. Feistmantel’s allgemeine Waldbestandestafeln. Wilhelm Braumüller. Wien. 162 pp.
Roth, E. R., Hepting, G. H. (1969): Prediction of butt rot in newly regenerated sprout oak stands. J. Forest. 67: 756-760.
Řehák (1981): Úprava růstových tabulek pro výmladkový dub, olši a habr. VŠZ v Praze. VLÚ v Kostelci nad Černými lesy. Závěrečná zpráva. 41 s.
Sander, I. L. (1971): Height growth of new oak sprouts depends on size of advance reproduction. J. Forest. 69:809-811.
Tredici, P. D. (2001): Sprouting in temperate trees: A morphological and ecological review. The Botanical Review. 2: 121-140.
Truhlář, J. (1969): Výmladkové porosty a jejich převody na polesí Diváky. Kandidátská disertační práce. Brno. 203 pp.
ÚHÚL, VÚLHM (1990): Taxační tabulky (platnost od 1.1. 1990).
ÚHÚL (rok vydání neznámý): Výmladkový les (podle upravených tabulek moravských).
ÚHÚL (1972, 1981): Výmladkový dub (grafické tabulky - Korsuň, 1954).
Vyskot, M. (1958): Pěstění dubu. SZN Praha. 284 s.
Vyskot a kol., M. (1971): Základy růstu a produkce lesů. SZN Praha. 413 pp.
Wendel, G. W. (1975): Stump sprout growth and quality of several Appalachian hardwood species after clearcutting. U.S. Forest Serv. Res. Pap. NE-329.

Poděkování

Děkuji tímto především za pomoc při venkovním sběru dat Ing. M. Kneiflovi, PhD., Ing. R. Knottovi, PhD., Ing. V. Hurtovi, Ph.D. a M. Junovi.
Příspěvek vznikl jako součást projektu NAZV ČR č. QH71161 „Nízký a střední les – plnohodnotná alternativa hospodaření malých a středních vlastníků lesa“ a projektu MŽP ČR č. SP/2d4/59/07 „Biodiverzita a cílový management ohrožených a chráněných druhů organismů v nízkých a středních lesích v soustavě Natura 2000“.

Napište první komentář

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte..

Powered by AkoComment Tweaked Special Edition v.1.4.2